tehdy nejméně vypust krve etc.cizojazyčný text Ale já k tomu neradím, aby se pojednou mělo tolik krve vyliti, až do omdlení, a jest věc velmi nebezpečná i člověku silnému. Nebrž raději aby se nejprv mediána zaťala a po dvou neb po třech hodinách podruhé zase, aneb místo té bazilika, jestli by toho potřeba kázala, a tolik se krve upustilo, což by ten člověk snésti mohl.

{V.}textový orientátor Také po krve pouštění rády se vlhkosti v žilách bouří a nejvíc do žaludku se zbíhají, odkudž potom těžkost a mdloba přichází. I není zlé, aby hned po pouštění onoho svrchního lékařství, v třetím kusu položeného, se napil aneb nětco k tomu podobného, což by tu mdlobu zahánělo, přijal.

{VI.}textový orientátor Prvního dne pouštění má se nemocný, což muože nejdéle, od spání zdržeti, a s večerá ne hned spati, leč ke dni aneb na svitání, a to nedlouho.

Kdož by pak pro kteru příčinu pouštěti nemohl, buďto nechtěl, aneb snad příliš dlouho obmeškal, muože se tim zpraviti, což teď málo níže položeno jest.

Druhá rada prvního rozdílu

Po krve pouštění má se nemocnému, když by sobě odpočinul, nětco záživného, lehkého a přihodného přistrojiti a pojesti dáti, tak, aby přirození posilně se mohlo té nemoci jako sluší mocně odpírati. Nebo hned při počátku této nemoci vítězství se stává z strany přirození aneb nemoci.

Přitom sluší věděti, že jakož chladící a trpké věci (o nichž prvé dosti) člověku zdraví majicímu toho času užitečné sou, tak zase tomu, kdož již nakažen jest, velmi škodlivé. Nebo tu materí shnilou a duchy nakažené vnitř zdržují a zacpání rozmnožují, jakož učí Rhasis v knížce o moru v 6. kapitole. A protož nikdy zprvu nemají se takové věci dovnitř dávati ani svrchu přikládati.