[D6r]číslo strany rukopisutehdy nejméně vypust krve etc.cizojazyčný text Ale já k tomu neradím, aby se pojednou mělo tolik krve vyliti, až do omdlení, a jest věc velmi nebezpečná i člověku silnému. Nebrž raději aby se nejprv mediána zaťala a po dvou neb po třech hodinách podruhé zase, aneb místo té bazilika, jestli by toho potřeba kázala, a tolik se krve upustilo, což by ten člověk snésti mohl.

{V.}textový orientátor Také po krve pouštění rády se vlhkosti v žilách bouří a nejvíc do žaludku se zbíhají, odkudž potom těžkost a mdloba přichází. I není zlé, aby hned po pouštění onoho svrchního lékařství, v třetím kusu položeného, se napil aneb nětco k tomu podobného, což by tu mdlobu zahánělo, přijal.

{VI.}textový orientátor Prvního dne pouštění má se nemocný, což muože nejdéle, od spání zdržeti, a s večerá ne hned spati, leč ke dni aneb na svitání, a to nedlouho.

Kdož by pak pro kteru příčinu pouštěti nemohl, buďto nechtěl, aneb snad příliš dlouho obmeškal, muože se tim [D6v]číslo strany rukopisuzpraviti, což teď málo níže položeno jest.

Druhá rada prvního rozdílu

Po krve pouštění má se nemocnému, když by sobě odpočinul, nětco záživného, lehkého a přihodného přistrojiti a pojesti dáti, tak, aby přirození posilně se mohlo té nemoci jako sluší mocně odpírati. Nebo hned při počátku této nemoci vítězství se stává z strany přirození aneb nemoci.

Přitom sluší věděti, že jakož chladící a trpké věci (o nichž prvé dosti) člověku zdraví majicímu toho času užitečné sou, tak zase tomu, kdož již nakažen jest, velmi škodlivé. Nebo tu materí shnilou a duchy nakažené vnitř zdržují a zacpání rozmnožují, jakož učí Rhasis v knížce o moru v 6. kapitole. A protož nikdy zprvu nemají se takové věci dovnitř dávati ani svrchu přikládati.