[A5r]číslo strany rukopisua zvláště, že se pozdvihoval nad Boha a byl řekl: „Jest-li[29]Jest-li: Geſtli buoh jiný než já?“ A když ho pousteník rozhřešil, otevřel vokno a hned ho poznal i řekl: „Požehnaný buď Pán Buoh! Jižť Vás znám. Protož oblecte se v šaty mé a jděte na palác svuoj a každýť Vás pozná.“

Tehdy císař oblékl se v šaty pousteníkovy i šel na palác svůj. A když potloukl na dvéře, vratný přiběhl a otevřel vrata i[30]i: ý přivítal ho poctivě, jakožto na císaře sluší. I řekl jemu císař: „Znáš-li[31]Znáš-li: Znáſſli mne?“ Kterýžto odpověděl: „Pane, velmi dobře. Ale divím se tomu, kdy a kudy jste vyšli, že jsem Vás neviděl.“ Potom císař šel na palác a všickni hnedky povstali proti němu. Ale druhý císař byl jest s paní v komoře. Tehdy jeden rytíř vyšed z komory od druhého císaře s pilností na toho pohleděl, kterýž byl na paláci. A navrátiv se do komory i řekl: „Pane milý, jest jeden člověk na palácu, jemužto všickni velikou počestnost činí, ve všem podobný Vám. Takže kdo z vás jest císařem, nevíme.“ I řekl ten císař, kterýž byl v komoře: „Puojduť tam a zvím pravdu.“ A když vyšel [A5v]číslo strany rukopisuz komňaty i s císařovú, ujav toho císaře, jenž na paláci byl, za ruku a postaviv jej podlé císařové i řekl k císařové a všem, jenž tu byli: „Slyštež mne všickni! Člověk tento jest pán a císař váš. A proto, že se byl pozdvihl proti Pánu Bohu, Buoh všemohoucí odjal všech známost od něho, takže ho žádný nepoznal, jakož jste všickni viděli. A já jsem anjel, jenž jsem ostříhal ho, dokudž jest[32]jest: gť v pokání stál. A když jest pokání splnil, Pán Buoh všemohoucí navrátil jemu všech známost, že ho všickni zase znají. Poroučímť vám ho. Buďtež jeho poslušni jako pána a císaře vašeho.“ A hnedky zmízal od očí jejich.

Císař pak Jovián byl potom v bázni Boží mnohá léta živ i s císařovou. Potom zemřeli v Pánu Bohu.