Jan[A8v]číslo strany rukopisukola, lekl se náramně velmi a stál jakožto omámený a nemohl mu slova promluviti. Ale potom, když sám k sobě přišel, odpověděl jemu pokorně řka: „Milostivé kníže, ačkolivěk ta věc jest nepodobná a má dcera není Vás hodna, však ve všem staň se tak, kterak Vy ráčíte, jediné bude-li[50]bude-li: ɓudeli vuole dcery mé k tomu.“ I řekl jemu markrabě: „Poďmež spolu ‹začátek komentované pasážek ní›konec komentované pasáže[51]k ní: knij do tvé chaloupky, ať já s ní sám rozmluvím.“
A když přišli k ní do chaloupky, panna Kryzelda jsouc v strhané suknici, uzřevši kníže lekla se náramně velmi a povstala proti němu. Řeklo jí kníže: „Panno Kryzeldo, chceš-li[52]chceš-li: Chceſſli mou manželkou býti?“ Odpověděla jemu panna pokorně s studem velikým řkouci: „Pane milý, ač jsem kolivěk já chudá dívka Vás nehodná, však cožkolivěk Vaše Milost ráčíte ‹začátek komentované pasážese mnou›konec komentované pasáže[53]se mnou: ſemnau chudou dívkou učiniti, staň se tak.“ Řekl jí markrabě: „Panno Kryzeldo, jedinou věc od tebe žádám. Slibuješ-li[54]Slibuješ-li: Slibugeſſli mne ve všem poslušná býti a mne v ničemž do mé smrti nerozhněvávati ani se mně v čem protiviti?“ Tehdy Kryzelda pokorně a s studem velikým odpověděla knížeti […]text doplněný editorem[55]Folium B1rv se nedochovalo.
[B2r]číslo strany rukopisu…letorzovité slovo, jak jsi počala býti břichatá, nic se nelíbíš. Neb tak praví, že není slušná věc, aby dítě od chudé sedlky pošlé mělo děditi a nad nimi panovati. Protož já to dítě, ač nerád, musím kázati utratiti, neb tak chtí páni a rytíři moji míti.“
Uslyšavši ty řeči od pána sveho paní Kryzelda, ač jí kolivěk na jejím srdci velmi těžko to bylo, však žadneho zámutku na sobě neokázala i řekla jest panu svému: „Pane milý, jáť jsem tvá i s tou malou dcerou mou. Učiniž s námi jakžkolivěk[56]jakžkolivěk: yakž koliwěk ráčíš[e]ráčíš] ráčij š a kterak se koli tobě líbí, neb jsem se tak na svém srdci[f]srdci] Srd y utvrdila, že což se kolivěk Tvé Milosti líbí, tomu se nechci protiviti.“
Když markrabě tak moudrou odpověd uslyšel od paní své, zarmoutilo se srdce jeho a jedva se zdržel od pláče, ale nedal toho na sobě znáti i vyšel ven od ní. A potom v noci poslal k ní posla sveho, jemužto své tajné věci svěřoval, aby vzal od paní dítě. Kterýžto když v noci přišel ku paní, řekl jí: „Paní milá, ty mně za zlé neměj. Pán muoj rozkázal mi dítě vzíti a zabiti.“ Tehdy Kryzelda,
