ač[B4v]číslo strany rukopisukolivěk na srdci vnitř z toho velmi tesklivá byla, ale však zevnitř žádného na sobě nikdyž zámutku neokazovala.

Tehdy v tom markrabě poslal k své sestře do Bononie, aby mu jeho děti poslala domuov. A tak již všudy po jeho zemích rozmlouvali, že knížeti nesou ‹začátek komentované pasážez dalekých›konec komentované pasáže[73]z dalekých: zdalekých krajin jinou ženu[74]ženu: Zienu, mladou, velmi krásnou a urozenou a že s ní její bratr mladší jede. I zavolal markrabě ženy své Kryzeldy a řekl jí ‹začátek komentované pasážepřede všemi›konec komentované pasáže[75]přede všemi: předewſſemi pány a služebníky takto: „Kryzeldo, že jsem s tebou tak dlouhý čas v manželství trval, toť jsem učinil ne pro tvé urození, ale více pro tvé mravy. A poněvadž se mým pánům nelíbíš, teď já tebe od sebe propouštím, nebo s povolením Otce svatého mohu sobě jinou ženu, urozenou a mladší pojíti, ‹začátek komentované pasážeod níž by›konec komentované pasáže[76]od níž by: odnijžby děti pošlé slušní dědicové po mně byly. A nic s sebou nebeř, ‹začátek komentované pasážeco by›konec komentované pasáže[77]co by: coɓy mého bylo, než kterak jsi vyšla z chalupy otce tvého, tak se k němu zase navrať, neb vím, že ještě otec tvůj hadry tvé chová.“ Odpověděla Kryzelda pánu svému pokorně a řekla: „Pane milý, znám to, že jest[78]jest: gť ‹začátek komentované pasáženaše manželstvo›konec komentované pasáže[79]naše manželstvo: naſſeManželſſtwo velmi nero[B5r]číslo strany rukopisuvné bylo, aniž jsem já hodna toho, abych tvou manželkou byla. Svědek mi jest Pán Buoh, že pokudž jsem za tebou u tvého dvoru byla, ne za paní, ale za dívku jsem se vždy počítala. A z tvého velikého dobrodiní i tudíž ze cti, kterouž jsem pro tebe měla, Pánu Bohu a Tvé Milosti z toho velice děkuji. Hotova jsem k svému chudému otci zase se navrátiti, poněvádž se Tvé Milosti tak líbí. A kdež jsem zrostla, tuť také bohdá umru. Té nové, mladé, urozené, kterúž Tvé Milosti nesou, panně dobrovolně manželstva postupuji. Dajž jí Pán Buoh všemohoucí, aby šťastně[80]šťastně: ſſtiaſtně přijela, abyšte spolu děti měli, ‹začátek komentované pasážekteříž by›konec komentované pasáže[81]kteříž by: kteřížɓy hodní dědicové byli. Pane milý, zpomenula jsem, že jsem své chudé hadry před chalupou otce mého svlékla, když jsem se v tvé drahé rúcho oblekla, aniž jsem měla Vaší Milosti co jiného věnovati nežli víru a chudobu. A teď roucho, kteréž od Tvé Milosti mám, toběť je ostavuji. Prsten, kterýžs jsi mi dal, i jiné klénoty v pokoji tvém jsou. Jediné, muoj milý Pane, Tvéť Milosti pokorně za to prosím, aby mi aspoň za mé pa[B5v]číslo strany rukopisunenství,