Jankola, lekl se náramně velmi a stál jakožto omámený a nemohl mu slova promluviti. Ale potom, když sám k sobě přišel, odpověděl jemu pokorně řka: „Milostivé kníže, ačkolivěk ta věc jest nepodobná a má dcera není Vás hodna, však ve všem staň se tak, kterak Vy ráčíte, jediné bude-li vuole dcery mé k tomu.“ I řekl jemu markrabě: „Poďmež spolu ‹začátek komentované pasážek ní›konec komentované pasáže do tvé chaloupky, ať já s ní sám rozmluvím.“

A když přišli k ní do chaloupky, panna Kryzelda jsouc v strhané suknici, uzřevši kníže lekla se náramně velmi a povstala proti němu. Řeklo jí kníže: „Panno Kryzeldo, chceš-li mou manželkou býti?“ Odpověděla jemu panna pokorně s studem velikým řkouci: „Pane milý, ač jsem kolivěk já chudá dívka Vás nehodná, však cožkolivěk Vaše Milost ráčíte ‹začátek komentované pasážese mnou›konec komentované pasáže chudou dívkou učiniti, staň se tak.“ Řekl jí markrabě: „Panno Kryzeldo, jedinou věc od tebe žádám. Slibuješ-li mne ve všem poslušná býti a mne v ničemž do mé smrti nerozhněvávati ani se mně v čem protiviti?“ Tehdy Kryzelda pokorně a s studem velikým odpověděla knížeti […]text doplněný editorem[55]Folium B1rv se nedochovalo.

…letorzovité slovo, jak jsi počala býti břichatá, nic se nelíbíš. Neb tak praví, že není slušná věc, aby dítě od chudé sedlky pošlé mělo děditi a nad nimi panovati. Protož já to dítě, ač nerád, musím kázati utratiti, neb tak chtí páni a rytíři moji míti.“

Uslyšavši ty řeči od pána sveho paní Kryzelda, ač jí kolivěk na jejím srdci velmi těžko to bylo, však žadneho zámutku na sobě neokázala i řekla jest panu svému: „Pane milý, jáť jsem tvá i s tou malou dcerou mou. Učiniž s námi jakžkolivěk ráčíš a kterak se koli tobě líbí, neb jsem se tak na svém srdci utvrdila, že což se kolivěk Tvé Milosti líbí, tomu se nechci protiviti.“

Když markrabě tak moudrou odpověd uslyšel od paní své, zarmoutilo se srdce jeho a jedva se zdržel od pláče, ale nedal toho na sobě znáti i vyšel ven od ní. A potom v noci poslal k ní posla sveho, jemužto své tajné věci svěřoval, aby vzal od paní dítě. Kterýžto když v noci přišel ku paní, řekl jí: „Paní milá, ty mně za zlé neměj. Pán muoj rozkázal mi dítě vzíti a zabiti.“ Tehdy Kryzelda,