Zamálem, že mého přiebytka v zemi, točíš u pekle nedokonáchu.
A tu sú sě ta slova naplnila, ješto sú dřieve popsána v svatém Písmě, že bratr bratru pomáhajě dobrým příkladem i slovem, jako město obezďené povýšen bude. A potom všěcky dni svého života ten jistý pústenník jal sě u pláči a ve slzách vésti, srozoměv, že pokrm nebeský sobě bohem puojčený, ztratil jest pro svú chlúbu a púru. I počě sobě znovu chleba s úsilím a s potem dobývati. A toho skrovně pojěda, v své sě peleši zavra, popela na sě nasypav a v žíni sě oblek, ležieše, kviele a pláčě, na svých modlitbách ústavně a silně lkajě, až boží anděl k ňemu přijide a to jemu povědě a řka: Přijel jest hospodin tvé pokánie a jižť sě jest smiloval nad tebú. Ale chovaj sě, aby nikdy do svých dobrých skutkuov přieliš nedoufal, ať by tebe diábel opět neoklamal. Neboť přijdú pústenníci, bratřie tvá, k tobě, ještos ty jě dřieve dobrotě učil, a budúť tobě blahati. Ó, to ty od nich míle přijmi a s nimi obecní pokrm přijma, vzdajž chválu bohu tvému milému.
Tu řěč dokonav svatý Jan i počě těch sedm pústenníkuov těšiti a řka: Ó, kterakť jest státi u pokořě bezpečno! Neb bujnéj mysli i púřě hotové jest spadenie. A protož náš spasitel najprv ny blahu o pokořě učí a tak řka: Blažení sú chudí duchem, nebo jest jich králevstvie nebeské. Nuže těch všěch příkladuov pamatujte, abyšte bezpečnějše od chytré rady diábelské u vašem myšlení mohli nepřělštěni býti. A protož mníškové mezi sebú ten obyčěj mají, že ktož koli pohostinu k nim přijde, leč muž leč žena leč mladý leč starý leč známý leč neznámý, dřieve s ním neobcují, až vždy dřieve božie jméno přivolají, zdali by který přělud {byl}marginální přípisek mladší rukou aneb která diábelská obluda byla. Tehdy tu přěd svatú modlitbú rúče zhyne. A pakli kdy duchové zlí jěšitnú chválú nebo chlúbú u vašie mysli vzblúdie, neroďte jich poslúchati. Ale v tu dobu tiem viece sě svému milému bohu pokořte a na jich pokušenie, jímžto vám škodie, nic netbajte. Mněť samému
