pak sediechu až do nešporuov, mysléce a rozkládajíce na své mysli svaté Písmo. A nebieše tu mezi nimi nižádné řěči ani pověsti které svěcské ani která svěcká péčě ani skutek ani účinek zemských věcí, ale jediné duchovnie pomluva o nebeském království žádostná a pamět blahoslavenie budúcieho života a spravedlných lidí slova a muka hřiešným a všěch svatých věčný pokoj, jenžto sě již veselé, sediece v ráji na svatých stoliciech. To pamatujíce, vzdycháchu a plakáchu ze všeho srdcě. A když po všě časy přěs cělú noc bedlivě přěbýváchu a chválu bohu vzdávajíce, v nedělní u polední hodinu s sebú mluviti a sě vídati rok sobě biechu ustavili. A vracováchu sě vždy každý do své pelešě, v niežto bohu slúžieše ve dne i v noci v těch dobrých činech. Tehdy pohané ti řečení Saracénové, po púšti zběhavše i nalezechu jě a zvázavše jě za nohy i zvěsichu jě a mnoho jim činiechu protivného. A naposledy zakúřichu pod nimi hořkým býlím a tu jě přěvelmi mučichu. A pro tu hořkost dýmovú ztratichu oči. A když jě mnohými mukami umdlichu, že ani živi ani mrtvi bychu, pak naposledy s púště jě zapudichu. Z nichžto smy jednoho znali na jednom miestě, a ten jest byl živ potom mnoho časuov, ale jiní kde sú sešli, o tom nic neviemy.
{O pokušení}meziřádkový přípisek mladší rukou; * pokušení] pokuſyeny
Jeden bratr tázáše starcě a řka: Otče, co má učiniti člověk u pokušení anebo v každém myšlení, ješto diábel, náš nepřietel, nám činí? Vecě jemu stařec a řka: Má plakati přěd božím obličějem, aby mu milý pán buoh ráčil pomocník býti.
{O lenosti}meziřádkový přípisek mladší rukou
Stařec jeden vecě: Jakožto horkého hrncě myši
