nesmějí sě dotknúti, ale v studený vlezúc i naplodie v ňem črvuov, takež i mnicha roznieceného ohňem ducha svatého liknují sě črtie, ale studeným v lenosti obluzují a črvy v ňem zarodie zlého myšlenie!
{O mnišiech zlých}meziřádkový přípisek mladší rukou
Silvanus opat když přěbýváše v jěskyni, v uotrapě jsa, i ničieše na tváři. A po několiku hodinách vstav i počě velmi plakati. Tehdy jeho učeník stojě i otáza jeho a řka: Co pláčeš, otče? Tu on vždy mlčě plakáše. A kdy jej k tomu připudi učeník jeho, tu on, násilím jsa připuzen, vecě: Synku, já sem byl na súdě a viděl sem jich mnoho z našeho zákona mnichového jdúce do pekla. A mnoho lidí světských jdúce do králevstvie nebeského. A to řek i jě sě opět velmi těžcě plakati.
Jeden stařec vecě k bratru svému a řka: Na všaký den měj smrt na paměti, jako by již ležal v hrobě, a nic světa tohoto neměj na péči. A mni sě najnižší všěch lidí a nepomlúvaj ani hyzď nižádného, ale buď pokojný se všěmi, a dáť hospodin věčný pokoj.
Bratřie jedni když tázáchu svatého Macharie, kterak by sě měli modliti, odpovědě jim a řka: Netřěba jest nižádnému daremné ani přielišné řěči, ale, zdvihnúce jedno rucě, i řéci: Ó, hospodine, jakž jest libo tobě a jakž ty chceš, tak buď! A pakli by které pokušenie aneb přěkážěnie přišlo, takto j řéci: Hospodine, rač náš pomocník býti! Neboť jemu jest dobřě známo, co nám jest potřěbie.
Jan opat vecě: Mnich má roven tomu člověku býti, ješto sedí pod dřěvem, jenžto vidí rozličnú zvěř k sobě běžiece.
