tak veliká hruoza a strach objide všěcky mnichy po všem Ejiptě, že sě báchu i nesmějiechu chovati jediného šiliňka peněz.
Bieše jeden mladec v Ejiptě a ten bieše Řěk z Řěcké země, jenž nemožieše tělesné žádosti nižádným utrpením ani kterým úsilím uhasiti. A když to opat jeho zvědě, tiemto činem od zátopy jeho dušě ostřěže. I přikáza jednomu ukrutnému muži, aby jej metlami bil. A potom ještě naň nažalovati kázal. A když to bieše učinil, potom zavolachu svědkuov, ješto naň svědčiechu. Tehdy mladec pro tu křivotu počě plakati, na všaký den slzy z jeho očí běžiechu velikú žalostí. A přěd božími mukami ležieše, kviele. Potom sě sta, když sě plný rok dokona, otáza mladcě opat o dávniem myšlení, ješťe li trpí které protivenstvie. On vecě a řka: Otče, takť žádám smilstvie jako mé smrti. A takž skrzě ten čin duchovním otcem osta žádosti tělesné i by spasen.
{O svatém pústenictví}meziřádkový přípisek mladší rukou
Samosobní život s právem má býti řečen a nazván škola nebeského učenie, neb tu sám buoh jest ta cěsta, jíž jest přijíti k známosti svrchované pravdy. Neb púšť zavěrné jest ráj všie rozkoši, na níž jako vuoně drahého kořenie všěmi cnostmi dýchají. Tuť zajisté ruožě milostí ohnivú črveností plápolá. Tu také lilium čistoty sněžnú bělostí sě stkví, tu také fioly pokory rostú, když tu přěbývajíci, na skrovné věci dosti mají. A protož nižádným zlým povětřím vyvrátiti sě nemohú. Odtad myrra svrchovaného umrtvenie vychodí a kadidlo ustavičné modlitby bez přěstánie a plodové všěch svatých rozličných cností. Jako rozličným kvietím neb barvami plápolé a milostí boží zeleností jako kvietie u podletní čas a mnohem viece zasmievají sě.
