Macharius opat, kdyžto jednú z Cichi z té vlasti a s té púště nesieše košíky, ješto bieše napletl, ustav i sěde na cěstě a vecě: Hospodine, ty vieš i vidíš, žeť již dále nemohu jíti. A v tu hodinu uzřě sě u řěky. A ta bieše podál ješče odtovad.
Amon opat chodě po púšti i přišed k jezeru, chtieše vody navážiti. A uzřěv baziliška toho jěščera i pade tváří k zemi a vecě: É, hospodine, umoř tu žíželu zlú, neboť mně jest umřieti. Tehdy inhed ten baziliškus boží mocí sě zprúči.
Učeník Besarionuov opatuov, jemužto diechu Divus, když jednú s uopatem diešta podlé mořě, i vzechtě sě jemu velmi píti i vecě starcovi: Otče, žiezen mě mdlí. Tehdy svatý Besarion učiniv modlitbu i káza mu nabrati vody z mořě a napiti sě. A když to učini, a byla velmi chutná voda. A tu lahvičku, ješto s sebú nesieše, naplni. To uzřěv opat Besarion i vecě k ňemu: I pročs to učinil, synu, žes vody lahvičku naplnil? Tu on jemu vecě: Odpusť mi, otče, bojím sě, by mi sě potom nevzechtělo. Jemuž stařec vecě: Odpusť buoh, synáčku! A zda nevieš, že jest všady buoh a muož všady chutnú a sladkú vodu dáti!
Bratr jeden když chtieše jíti na púšť, máti jeho ta mu bránieše. Tu on vecě mateři: Odpusť mě, matko, jáť chci svú duši spasiti. A když jeho nemože máti obdržěti, i pusti jej, tu on šed na púšť všěcky dni svého života konáše v uobmeškání. Pak sě sta, že jeho máti umřě. A pak po chvíli by i on sám nemocen
