ale také sem myslil a řka: Když nebudem malé věci chtieti trpěti, kterak pak budem trpěti, když nám věčšie přijde pokušenie? A protož sem jim z toho nic nechtěl řéci, abychom obykli trpěti pokušenie.
A opět vecě: Ktož nevládne nad svým jazykem v svých hněviech, ten žádosti tělesné nebude moci trpěti, když jemu příde které pokušenie.
{O závidění, ješto pravdu pravil}meziřádkový přípisek mladší rukou
Jan opat když sedieše s bratří a každý jeho tázáše o tělesném myšlení, tu on každému k jeho otázaní odpoviedáše. Tehdy jeden stařec závidě jemu i vecě: Tento Jan jest jako ženka mladicě, ješto sě líčí, a chtieci tady milovníky k sobě přichýliti. Jan opat jemu odpovědě a řka: Pravdu dieš, otče, a toť jinak nenie, neboť snad hospodin jest tak zěvil. Opět mu stařec vecě: A k tomuť pravi také, že si pln zlostí. I potvrdi jemu toho Jan opat a řka: Tak jest, jakož dieš. Proto ty to mluvíš, že jediné to, což jest svrchu, to vidíš. Ale by ty mě viděl zevnitř, co by ty pak řekl? Potom pak učeník otáza svatého Jana a řka: Milý otče, i nebylo liť to protivno, což jest tento stařec tobě řekl? Odpovědě Jan opat a řka: Nic sem sě nerozhněval, neb jakož sem svrchu, takež sem vnitř.
{Ješto svatému Pemonovi záviděl}meziřádkový přípisek mladší rukou
V Ejiptě bieše jeden stařec dřieve, nežli tam bieše přišel Pemen opat. A ctiechu jej velmi všicni. Ale když Pemen tam přijide z Siche z té púště, mnozí od toho starcě odjidechu k svatému Pemenu. A ten stařec počě jemu proto záviděti i jej hyzditi. To uslyšav
