[70v]číslo strany rukopisuA všěch, ktož diechu do města, chtě zkusiti jich, protivnú řěčí jě nuzieše. Ten když to tomu mladému též učini, tehdy ten mladec počě sě smiechem chechtati. Tu ten stařec jeho otáza a řka: Čemu sě tak směješ? A já tě protivnú řěčí haniem, a ty sě pak směješ? Odpovědě jemu mladec a řka: I nevelíš mi sě smieti? A já sem z toho tři léta slúžil, abych to trpěl, ješto mi sě dnes darmo děje. Tu jemu ten stařec vecě: Vejdiž do města, duostojen si. A to pravieše Jan opat i přičini to a řka: Toť jest brána božie, skrzě niž sú naši otci vešli radostně[367]původně zapsáno radoſnie, „t“ nadepsáno rubrikou do božieho města, točíš do králevstvie nebeského skrzě mnohé smutky a bolesti a protivenstvie.
Bratr jeden počě tázati jednoho starcě a řka: Pověz mi, otče, skrzě kterú věc mohu k spasení přijíti? Stařec[368]původně zapsáno ſtarze, „cz“ dopsáno rubrikou jemu odpovědě a řka: Synáčku, když by mohl křivotu a protivenstvie trpěti, mlčě, toť jest veliká věc nade vše přěkážěnie[369]původně zapsáno prziekazie, „nie“ nadepsáno.
Když tázáchu jedni bratřie opata Mojžiešě a prosiece jeho o některém přikázaní, tehdy Mojžieš vecě k Zachařovi, k svému učeníku, aby jim on něco pověděl. Tehdy Zachař sňem plášť s sebe i položi jej pod nohy i počě jej tlačiti a řka: Ktož své vuole nepotlačí pod sě, nemuož mnichem býti.
Macharius opat pravieše a řka: Ten jest pravý mnich, jenž své vlastnie vuoli odolá. Nebo když kto druha treskce, upadne v hněv a zlú vuoli svú naplní. I nemá proto nižádný zatopiti sám sebe i své milé dušě pro druhého spasenie.
{Ješto protivenstvie nemohl trpěti}meziřádkový přípisek mladší rukou
