a nečistý, z božieho stvořenie! Odpovědě jemu běs a řka: Jáť kázaním mocí vašeho Jezukrista vyjdu, ale pověz mi tuto řěč, ješto j’ ve Čtení psána: Kteří sú kozli a kteří ovcě? Tu jemu stařec odpovědě a řka: Kozli sú hřiešníci a já sem jeden hřiešník mezi nimi, jenž sem mnohými hřiechy vinen. Ale ovcě boha znají a buoh ovcě, které sú jeho. Tehdy zlý duch zavola velikým hlasem a řka: Pro tvú tichost ovšem déle s tebú státi nemohu. I vyjide z toho člověka, jehož bieše posědl. To vidúce ti, ješto při tom biechu, vzdachu chválu pánu bohu.
Také světí otci praviechu, že bieše na té púšti, ježto sluove Siche, jeden mnich. A když bieše přišel navštievit bratří těch, ješto přěbýváchu na tom miestě, jenž sluove Cellia, kdežto mníškové přěbýváchu ruozno od sebe každý oblášť v své peleši, a když v tu dobu nebieše pelešě prázdné, v niež by přěbýval, jeden z svatých otcuov mějieše prázdnú peleš, ten mu ji da a řka: V této nynie pobuď, až sobě jiné dobudeš. A když jeho navštěvováchu mnozí bratřie a žádajíc slyšěti od ňeho božieho slova o věčném spasení, aneb mějieše zvláštní milost od boha, aby mluvil o věčném spasení. To uzřěv ten stařec, jenž mu bieše peleš dal, aby v nie přěbýval, tu jemu počě záviděti a hněvy velikými vecě: Já tuto přěbývám mnoho časuov na tomto miestě, avšak ke mně nechodie bratřie, než velmi zřiedka sě nahodí. Ale k tomuto na všaký den mnoho bratří chodí. Tu vecě k svému mlazšiemu a řka: Jdi k ňemu
