a kterak sú jima světlo byli uhasili a chtiec jě svaditi, jakož jest dřieve řečeno. Pak potom přijem ten pop naučenie o našem spasiteli Jezukristu, i pokřti sě a mnichový život počě vésti s pomocí i s chtěním božím. I učini sě z ňeho slovutný mnich i tak tichý, že sě jemu diviechu všicni jeho tichosti. A tak on řiekáše, že tichý úmysl všicku moc našich protivníkuov, točíš diábluov přěmáhá. I také náš spasitel Kristus svítězil jest nad diáblem v tichosti a u pokořě a jeho moc všicku zetřěl. A to také přičini ten mnich, ješto dřieve byl pop modl pohanských. Praví, že často slýchal črty, ani mluvie a řkúc: Když sme k hněvu vzbudili srdcě lidská, a ktož jest strpěl pokorně a míru u druhého prosil, inhed tiem všicku naši moc potupil, neb jest jemu byla hotova milost božie.
Svatý stařec Pemen opat pravieše bratří a řka: Jeden nedávno mnich byl v Konstatinopoli, těch časuov za Teodozie ciesařě. Ten jistý bratr přěbýváše u malé chyšcě přěd městem bliz od hradu, na ňemžto rádi ciesaři, z města vyjědúc, přěbýváchu. Uslyšav to ciesař Teodozius, že tu u peleši mnich sám o sobě přěbýváše a nikdy ven nevychodí, tehdy vstav i jide na to miesto, kdež ten mnich přěbýváše. A těm panošiem svým, ješto za ním jdiechu, přikáza, aby nižádný nepřistúpal ku peleši. Ale sám jediný ciesař šed i potluče na peleš. Tu vstav mnich i otevřě jemu. Ale bieše sňal korunu s hlavy, aby jeho nepoznal. A po modlitbě oba sědešta. Tu ho počě ciesař tázati a řka: Pověz mi, které utrpenie mají otci světí v Ejiptě? Odpovědě mu mnich a řka:
