a vstavše ze snu, to všecko, což biešta viděla, bratří své vypravišta: Tehdy sě všickni počěchu diviti, že oba jeden sen pověděšta. A od toho času ten bratr, jsa již svat, i počě s svú bratří přěbývati, nravy své ke všěm skutkóm milostivým proměniv a přichýliv, jako by z vlka byl tichý beránek, tak jakž sě o ňem proročstvie Izaiášovo naplnilo, kdežto jest řekl: Vlcie s berany budú sě spolu pásti, lvové a volové budú spolu plevy jiesti. Tudiež viděchom také jedny pohany, mezi nimi přěbývajíce s těmi mníšky, a biechu múřené. A mnozí z těch múřenuov již řečených v trpení i v dobrých skutciech i ve cnosti ty mníšky přěvyšováchu. A zajisté sě o nich dobřě naplnilo, což svatý David pověděl a řka: Muřská vlast přěběhne jiný lid k božskému poznání.
Viece co smy o svatém Appoloní slyšěli i viděli, to chcem ješte pověděti o jeho dobrých skutciech. Jednoho času bieše vznikla sváda mezi pohany a mezi křěstěny. A když v hromadu pojidechu s uobú stranú množstvie oděncuov, i přihodi sě k tomu svatý Apoloní i jě sě jim k míru raditi i jich prositi. Tehdy jeden s pohanské strany, jenž nad nimi najmocnější bieše a počátek té svády a bieše člověk velmi ukrutný a divoký, svatému Appoloní hněvivě odpovědě, že by chtěl radějí umřieti, než k smíření povoliti. Tehdy svatý Appolonius vecě: Staňť sě, jakož žádáš! Nižádnýť nezahyne kromě tebe! A pohřeb tvuoj bude necný, ne v zemi, ale nocniej zvěři a supóm {u}meziřádkový přípisek soudobou rukou břišě bude. A to sě inhed naplni, což svatý Apolonius pověděl. Nižádný v té svádě, jediný ten pad i vzdeše a u piesku pod břěhem přiřícen bieše. A když
