pohanských vlastech. Psy a opicě a jinú němú tvář za bohy mějiechu a jiní cibuli aneb jinú rozličnú zelinu, a toho jako boha následováchu, jakož svatý Apolonius o jich starém bludu praví a řka: Někdy ejipští volovi jako bohu chválu vzdáváchu. A to proto, že jimi rolí oříce, pokrmu sobě dobýváchu. Také vodu chvíli rajského potoka, protože všicku vlast Ejipskú rozvlažováše, jako boha ctiechu. Zemi také proto, neb jiných země bieše plodistvějšie. A psy a opicě, jako dřieve řečeno, i rozličné býlé i zelinu ctiechu. A to proto, že za krále Faraona mnějiechu za to, že skrzě to spaseni mají býti. A protož sě těm věcem jěšitným klaniechu a řkúc: Abychom Faraona, ješto po našich otcích utonul, nenásledovali a s ním u moři neutonuli. To všecko svatý Appolonius mluvieše k své bratří.
A proto ty příklady, ješto nám svatý Appolonius ukázal, kteréž jest svými dobrými skutky obdržal, i slušie nám popsati, neb to bieše dřieve dobřě v desěti uliciech tu v tom okolí, kdež svatý Apoloní přěbýváše. V nichžto sě klaniechu běsóm ti jistí pohané. A chrám jich pohanský bieše široký a modla {v}meziřádkový přípisek soudobou rukou ňem bieše. A tu modlu popové ejipští z uobyčějě svými piesněmi okolo toho chrámu nosiechu. Tehdy sě přihodi jíti tudy svatému Apoloní, kdyžto oni s svú modlú okolo po polích a zpievajíce, podlé obyčějě {nosie}marginální přípisek soudobou rukou. A když to uzřě svatý Apoloní ty sbory nesbožné, slitovav sě nad jich bludem, poklek na svú kolencí i jě sě vzývati našeho pána Jezukrista. A jeho mocí té modle i se všěmi pohany těmi káza státi na miestě nehnúce se. A když popové té modly
