A také tu vášni mějieše, že všecka bratřie, ješto s ním přěbýváchu, dřieve božie tělo přijímáchu nežli tělesný pokrm. A to ledva do poledne a někdy tak až do nešporuov budiechu a poslúchajíc slova božieho a přikázaní jeho bez přěstánie sě učiece. A potom pokrm přijmúc, někteří z nich jdiechu na púšť a Písmo svaté pamětlivě přěs cělú noc na svém srdci rozpomínajíc. A druzí na témž miestě ostáváchu a tak bedlivě v chvále božie přěs cělú noc trváchu. A někteří z nich o poledni z svých jěskyň vyjdúce a přijmúc milost boží, inhed pryč jdiechu, jediné ten pokrm duchovní přijmúce. A to činiechu za mnoho časuov.
A tak mnoho nám svatý Appolonius rozkazováše a učieše o svatém utrpení a také ochotně hostí přijětí, abychom pocěstné jako samého boha přijímali a miesto boha sě jim poklonili[131]potrháno z dávných a z cných obyčějuov, že v tváři každého pocěstného samého boha přijímáme[132]původně zapsáno przigimamy, „y“ přepsáno na „e“ tak, jakož jest syn boží ve Čtení pověděl a řka: Hostem sem byl a přijěli ste mě. Opět viece svatý Appolonius činieše, že pocěstné bratřie mnohé bez jich dieky na pokoj vodieše do svého domku, příkladem svatého Lota, jenž v Sodomě[133]potrháno přěbývajě[134]potrháno, s jinými pocěstnými anděly do svého domu bezděky vodě, a také své mníšky napomínáše, aby na každý[135]potrháno den přijímali tělo božie, ač to muož býti, neb ktož[136]potrháno sě oddalijí od té svatosti, ti budú oddáleni milosti božie. Neb to sám spasitel[137]potrháno ve Čtení praví a řka: Ktož přijímá mé tělo a mú krev, ve mně přěbývá a já v ňem. Nebo na každé mši smrt syna božieho sě pamatuje, a proto mnohým mníškóm užitečných příkladuov přidává.
