jichžto mějieše navštieviti, a vědúce bratřie jednoho skúpého a chtiece i žádajíce jeho polepšiti i prosichu, aby sě u ňeho stavil. Tu on jim vecě: I co chcete sobě protivenstvie a tomu bratru žalost učiniti? A když to uslyšě ten skúpý bratr, ustydě sě. A když všichni svatému Ilarionu radiechu, a ledva jeho naprosi ten bratr, aby jeho klášter v úřad položil. A pak po desíti dnech přijidechu k ňemu, an již ustavil strážě u vinnici, jako by nebyla jeho ani by co o tom věďal. A ti sú starcě kamením i hrúdím bili na ně z prakuov, že sú jě odhrozili, aby nezobali vína. A zítra jide pryč svatý Ilarion a lyzě sě, jako by o tom nic nevěďal, co sě je stalo. Tehdy jej přijě jiný, jemuž Sabas dějí; a protož neslušie skúpého menovati, ale šťedrého slušie ménem postaviti; a to bieše v neděli. Pozva jich do vinnicě všěch, aby přěd uobědem pozobali vína. Svatý Ilarion vecě: Zlořečený jest, kterýž prvé dá pokrmiti těla než dušě. Ba, pomodlmy sě, pějmy a naplňmy úřad a potom do vinnice puojdete. A dokonavše modlitvy, stav svatý Ilarion nad vinnicí i požehna vinnicě i káza jim jíti zobat. A těch bieše, ješto zobáchu, tři tisícě a nic méňe. A když hádáchu, že bude jako jindy se sto lahvic, a pak ten skúpý bratr mnohem méňe než jindy v své vinnici sebra. I to, což sě bieše urodilo, i to, což dřieve mějieše, a vše sě octem obráti. Pozdě toho žěleti počě, jenž bieše přěd tiem svatý Ilarion prokoval bratří.
A z toho najviec tresktáše mnichy, kteřížto kakús nevěru mějiechu, péči majíce, jako potom jest býti
