ať zahyne a zboří sě Marnas, ta modla pohanská! Tehdy on nechtě a řka, nikdy z pelešě nevychodí, ani má obyčějě netoliko do měst choditi, ale že do vsi nikdy nevystúpal. Tu ona pade přěd ním, plačíci, na zemi a řkúc: Ilarion, boží sluho, uzdrav mé dietky, jěžtoť jest Antonius v Ejiptě choval, aby byly uchovány od tebe v této vlasti, jenž sluove Syria. I plakáchu všicni, ktož tu biechu, i on sám také tajně plakáše. A tu nic dřieve žena neotjide, než jie slíbi, když slunce zajde, přijíti do Gaza toho města. A když tam přijide, opatřiv všěcky i počě jméno našeho Jezukrista vzývati. A inhed sě veliký div sta. Jako ze tří studnic povali sě s nich pot a inhed sě jim počě jiesti chtieti. A mateř uzřěvše, ana pláče, a tu pochválivše boha i počěchu rucě svatého Ilariona cělovati. To když uslyšěchu, a [v]text doplněný editorem[563]doplněno podle smyslu všě strany sě to pronese. Tehdy jeden do druhého k ňemu z té vlasti tak řečené Syria až do Ejipta scháziechu sě, takže mnozí bychu křesťané a mnišie sě zčinichu. Ani dřieve bieše který klášter v Palestině ani kdy kto mnichuov v té vlasti Syria přěd svatým Ilarionem slýchal, neb on jest byl počátek toho přiebytka v té vlasti. A mějieše Jezus v Ejiptě svatého Antonie a u Palestině Ilariona mlazšieho.
Fadidia jest městečko, jenž příslušie pod to město ejipské, jenž sluove Mitoruře. Z tohoto přivedechu ženu slepú od desěti let k svatému Ilarionu. A bratřie její
