než frackú a latinskú, i jě sě velmi právě syrskú řěč mluviti, že nižádného zatřenie nebylo, než jako by který Palestin mluvil. I vypravi ten zlý duch, kterak je veň vstúpil. A také aby ti rozoměli, jenž jedno řěcky a latíně umějiechu, i počě jeho řěcky tázati. Tu on také řěcky počě svobodně mluviti a mnohé řěči i chytrosti čarodějnie vypravovati. I vecě jemu: Jáť netbaji na to, kterak by ven vyšel, a kazujiť, aby sě ven vybral jménem a mocí našeho Jezukrista. A když by uzdraven, sprostností sedlskú dav jemu desět hřiven zlata i uprosi u ňeho jěčný bochník. Slyšěv to, že ktož toho pokrma užívají, ti mají zlato tak právě jako bláto.
A netoliko o lidech jest pověděti dosti, ale i němé i hluché tváři, kteréž sě tak vzteklo, sviežíc, přivediechu. Mezi nimižto jednú přivedechu velblúda velmi velikého. A ten již bieše třidcěti lidí ztlačil, mužuov, aneb viece. A roztáhše jeho provazy, s velkým křikem přivedechu. Oči v ňeho krvavie biešta a pěny z jeho úst sě valéchu. A jazyk vyplaziv a přěhrozně řváše. Tehdy svatý Ilarion káza jej pustiti. Tu sě inhed ti všicni, ješto jej biechu přivedli, rozpršechu, kam kto vida, i ti, ktož biechu s starcem, až jediný sám s ním osta. Tehdy sám pojide proti ňemu a syrskú řěčí vecě jemu: Ó, diáble, však mne nic neděsíš, ač si u velikém těle! Právěs takež v lišcě jako u velblúdě. A v tu dobu sta, skyta jemu ruku, k ňemuž přiběh, jako by jej chtěl pohltiti.
