oděvu aneb o jedení, aneb kteréž koli věci tělesné. Tehdy opět jednoho bratra, jenž od ňeho přěbýváše dobřě za pět mil, zapovědě, aby přědeň nechodil, protože sobě bieše zahradu učinil. A bieše v nie hrozného strážného usadil. A také proto, že bieše cos málo na poklad peniezkuov položil. Tehdy ten bratr, chtě získati milost u svatého Ilariona, přichodieše často k bratří a najviece k tomu, jemuž Esicius diechu. Jehožto on mějieše utěšenie, že k ňemu přichodieše. Tehdy jednoho dne přinese kytu tytřicě zelené, jakož na poli bieše utrhl. Tehdy ji Esicius večer na stuol položi i zvola svatý Ilarion a řka: Nemohu toho smradu trpěti! I otáza, kde by sě vzala. Tu Esicius vecě, že jeden bratr s svého poléčka prvnieho užitka přinesl. I vecě stařec: I zda nečiješ smradu tak velikého a škaredého a nečiješ v té tytřici lakomstvie? Polož přěd voly neb přěd jinú němú tvář, uzříš, budú liť jiesti. A když to on podlé přikázanie učini, položi v jesle. A užasše sě volové a řevúc viece než kdy jindy a ztrhavše vrtoviezi i počěchu běhati sěm i tam. Aneb ten dar od boha stařec mějieše, že po vuoni tělesné nebo po rúšě, neb kteréž koli věci sě kto dotekl, vědieše, který hřiech neb zlý duch jemu panuje.
Tehdy když bieše ve třech a v šesdesáti letech svého života, vida veliký sbor bratří, jenžto s ním biechu, a veliké zástupy neduživých a běsy posědených, že jich všady okolo ňeho bieše plno, plakáše na všaký den a s velikú žádostí rozpomínáše sě na starý přiebytek. A když jeho bratřie tázáchu,
