hlaholem Guppa řiekají, pěti malinami a ničímž jiným na všaký den sě krmieše. To sě bude zdáti těm, ktož nechtie věřiti, velmi nepodobno, ale věřícím jest k vieřě podobno.
Ale bych sě k témuž navráti, jehož sem byl ostal. Když již bieše svatý Pavel, na tomto světě nebeský život veda, ke stu třinádcte let stár a svatý Antoní, na jiné púšti přěbývajě, devaddesát let stár, jakožto on sám praví, ješto jemu by na mysli, že nižádný mnich dřieve ňeho na púšti nepřěbýval. I by jemu v noci na jeho pokojíku zěveno, že je jiný, mnoho lepší na hlubšie púšti, k ňemuž, aby jej opatřil, má jíti. A jakž náhle počě svítati, stařec své mdlé klúby hólkú zpodpierajě, sám nevěda kam, počě jíti. A když již by u poledne a vedro bieše velmi veliké, avšak sě nerodi vrátiti a řka: Věři mému bohu, že mi ukáže sluhu svého, jehož mi jest slíbil ukázati. A v tu dobu upatři člověka s konským sádlem, jemužto dávní mistři Kentaurus vzděli. A požehnav sě i učini na čele znamenie svatého křížě i zvola naň a řka: Ty, pověz mi, v které straně tuto boží sluha přěbývá. A on počě nevědě co bublati a lomě viece čelistmi, než mluvě, avšak dosti pěknú odpověd učini. A ztáh pravú ruku i ukáza pravú cěstu, kamžto chtieše svatý Antoní jíti. A tak zdvih sě jako najrúčější pták i zhynu z jeho viděnie. Tohoť zacělo neviem, diábel liť sě jest byl proměnil, to jisté, a chtě jej přěstrašiti, čili, jakožto sě
