A v ňemžto také jest pokrm přijímal, když jest žaltář dokonal. A to, což jemu ostávalo, chudým rozdadieše, nic nemajě o zajtřějšiem dni péčě, točíš co by zajtra jědl. A pak bratřie postiechu sě do večera, ale on jeliž po sedmi dnech pokrm přijímáše.
A když bieše jednoho dne vyšel k studnici, chtě vody navážiti, ten provaz, jímžto bieše obinut, bez prácě i bez bolesti s ňeho sňemše spolu vše s uohnilým jeho tělem. A v tom úsilí vždy jsa a pak po několiko časiech by uzdraven.
Potom pak, ano ižádný nic o tom nevie, vyšed z kláštera i vjide nedaleko od kláštera u pustú studnici, v niež vody nebieše, ale zlý duch v nie přěbýváše. A v tu dobu té noci zěvi buoh opatovi, že bieše mnoho lidí ostúpilo klášter s uoružím a řkúce: Timotee, daj nám Simeona, božieho sluhu! A pakli toho neučiníš, upálímy tě i s tvým klášterem, nebos obtiežil člověka spravedlivého. A procítiv i vecě k bratří a řka: Bratřie, viděnie sem viděl, a proto sem velmi smuten. A druhé noci opět uzřě veliké množstvie silných mužuov, ani, přěd ním stojiece, vecěchu a řkúce: Daj nám sluhu božieho Simeona. Mílť jest bohu i svatým andělóm. Pročs jeho tak porobil? Duostojnějšíť jest přěd bohem nežli ty. A všěckys anděly tiem zamútil, neboť buoh chce jeho na světě prohlásiti tak, žeť bude veliké divy činiti, jichžto jest nižádný nečinil. A vstav ten opat u velikém strachu i vecě bratří: Synáčkové, nalezněte mi Simeona a přiveďte mi jeho sěm, abychom všicni nezemřěli proň.
