A přišed pak jeden bratr i ohyzdi jemu toho popa. A když přijide podlé obyčějě, chtě mši slúžiti, pro tu ohyzdu nerodi jemu stařec otevřieti. A on jide pryč. Tehdy v náhle přijide k ňemu hlas a řka: Odjěli sú mně lidé súd muoj! Tehdy u vidění da buoh tomu starci viděti jako zlatú studnici i okov zlatý a v nie voda velmi dobrá. I uzřě, ano ji béře jeden trudovatý a leje ji v sud. I žádáše píti stařec, avšak nepi pro toho trudovatého, jenž ji bráše. A opět hlas k ňemu vecě: Proč nepieš vody? Či ji on tiem naprzní, že jie načierá? Však on jie jedno načieraje i leje v sud, protoť sě voda nic nezkazí. A vrátiv sě k sobě ten stařec i urozumě tomu vidění a inhed zavolav zasě popa i káza mu jako dřieve zasě mši slúžiti.
Stařec jeden vecě: Někteří sú, ješto své tělo hubie v utrpení, a někteří to činie bez rozmysla, a ti sú daleko od boha. Neb jakž přieliš tělo umdlí, tak i duši umdlí. Ale když tělo s rozmyslem ukrotí, tehdy dušě tiem bude silnější a slavnější.
Opat Jozef otáza opata Pastora a řka: Otče, kterak sě slušie postiti? Odpovědě opat Pastor a řka: Já pravi, že na všaký den jeda málo, posti sě. Opat Jozef jemu vecě: Tehdys ty sě nepostil, donižs mlád byl, v střědu a v pátek? On vecě: Věř mi na tom, otče, že tři dni i vešken týden často sem sě postil. Ale to vše světí otci naši starší sú to nalezli, že je to dobré na všaký den málo pojiesti.
