Svatýť jest člověk a divyť sem veliké slyšal o ňem i viďal. Tu vyšedše všichni mnišie i počěchu jeho hledati. A nenalezše jeho i pověděchu opatu a řkúce: Neviemy nikděž toho miesta, kde bychom jeho nehledali, kromě v jediné pusté studnici, tuť smy jeho nehledali. Opat jim vecě: Proši vás, bratřie, bychom ho hledali, a jáť puojdu s vámi. A tu pojem pět bratří s sebú i jide k té pusté studnici. A učiniv modlitvu i jide s bratří do té studnicě. A uzřěv jě svatý Simeon i počě jich prositi a řka tak: Proši vás, ponechajte mne zde malú chvilku, ať tuto umru, maličkoť mi sě ješťe nedostává. Neboť mé srdce i má dušě jest tiem velmi truchla, že sem boha rozhněval. I vecě opat: Poď ven, boží sluho, a půjdem do kláštera, nebť sem již zvěděl, žes svat. A když on nechtieše a oni jej mocí přivedechu do kláštera, tehdy sě všichni bratřie poklonichu jemu, padše k jeho nohám a řkúce: Boží sluho, odpusť nám, shřěšiliť smy nad tebú! Ale svatý Simeon jim vecě: Proč mě, hřiešníka nezčastného, mútíte? Vy ste božie sluhy a starosty mé.
A byv tu do roka, potom velmi tajně vyšed i jide nedaleko na jinú horu a tu by mnoho časuov. I uděla z skály zamčitú přízdu. I by tu tři léta. I přichodiechu k ňemu mnozí na modlitvy. A potom učini slúp čtyř loket vzvýš i sta na ňem čtyři léta. I pronesechu sě pověsti o ňem všemu světu. I učinichu jemu slúp dvanádcti loket i sta na ňem desět let. A opět mu učinichu slúp dvanádcti loket
