[125v]číslo strany rukopisutu pak obřězav sě, jakož Židé činie, i by Židem. Neb sě jemu diábel mnohokrát ukazováše, jako by byl pravým poslem, skrzě sen a jedniem také nesličným zěvováním. A proti tomu ukazováše jemu křěsťanský sbor a mnichový velmi temný a črný a churavý a velmi nesličný. A proti tomu ukazováše jemu židovský zákon, ani sě veselé velikým veselím a u veliké světlosti. A protož jeho upomínáše a radieše jemu, chce li účasten býti židovského blahoslavenie, aby sě brzo obřězal po židovsku. Z těchto řečených mužuov byl by nižádný tak hanebně nepřělúzen, by byli usilovali v uopatrném rozomu. A protož vizmy, kterakť jest škodno nemieti opatrného rozuma, jenž nám mnohých příkladi příhodní svědčie.
Serafin opat mnohým mladým bratřím sám o sobě pro polepšenie pravieše a řka: Když ješťe biech robencem a biech s uopatem Teonem, ten mějiech obyčěj diábelskú radú, že když o poledni jědiech s starcem na všaký den, tehdy jeden vdolček volně skryjěch, jejž večer tajně bez věděnie starcova sněděch[fa]sněděch] ſniedich. Ten krádež, ač na všaký den činiech, avšak, lstivě žádost naplniv, viece než útěchu sem měl, jěda ten krádež. A když ten žalostný krádež na všaký den musiech učiniti a stydiech sě starci pověděti, pak božím chtěním a zpósobem sta sě, že jedni bratřie pro polepšenie k starci do pelešě přijidechu. A když pojědše, počěchu mluviti duchovně mezi sebú. A odpověděv jim stařec k jich otázaní o lakomé žádosti a o tajném myšlení.
