Ty člověka k jeho počátku navracuješ a psancě k nebeské duostojnosti přivoláváš. Ty činíš, aby člověk u výsosti své mysli všěcky zemské věci přěd sě plúcie viděl, a sám sě, že zde nemaje věčně býti, opatří.
Ó, komořičko pústenničie! Ty jsi stav rytieřstva svatého, tys věžě Davidova, jenž jest s braněmi dělána, na tobě tisíce štítuov visí a všelikaké oděnie silných lidí. Tys pole duchovnieho bojě i andělské přihlédanie k těm, jenž snažně bojují. Kterýž tu pancieř viery mieti budú za obranu, i budú sě s svým ciesařem radovati a z vítězstvie nad svými nepřátely budú sě radovati. Jimž jest řečeno: Buoh s vámi bude bojovati a vy budete mlčěti. A pakli kto sám jediný v tom boji bude, bude jemu řečeno: Neroď sě báti ani sě co strachuj, nebť jich jest viece s námi než s nimi.
Ó púšti, tys smrt všěch zlostí a beze všehos pochybenie pokrm i život všěch cností. Tebe zákon Starý docházie a proročstvie sě tobě diví, kterýž koli k hromadě svrchované přišel i má to věděti, že tvú pomocí jest toho došel. Zajisté Mojžieš skrzě tě ku přijětí dvakrát zákona božieho přišel jest. Eliáš skrzě tě svého boha poznal. Skrzě tě také Elizeus, Eliášuov učeník, odvojený duch svého mistra přijal. A co viece k tomu řku, když také spasitel náš, pro naše spasenie na tento svět přijíti chtě, svého narozenie zvěstovníka, svatého Jana i křtitele svého, púště hospodářem učinil? Tys také ten řebří Jakubuov, po ňemž lidi do nebes vedeš a anděly k lidské pomoci snášieš. Tys také zlatá cěsta, jíž lidi navracuješ do nebes. Ó, pústenničí živote!
