Tys drahá mast lékařstvie, neb, ač kto u boji světa tohoto jest raňen, jakž sě rúče upřiemým a ustavičným srdcem k tobě uteče, inhed na všěch ranách i vnitřních uzdraven bude. Tě Jeremiáš opatřil bieše a takto tobě řka: Dobré jest člověku, když inhed z mládí břieme nese. Sedě v samoti a ničěti bude aneb sě povzdvihne nad sě. Jako by řekl: Ktož na tobě přěbývá, nad sě sě pozdvihne, točíš dušě, k bohu žiezliva jsúci, nade všěcky zemské věci sě povzdvihne k uopatření svého spasitele.
Ó peléško duchovnieho přiebytka! Ty z pyšných pokorné činíš a z uobžerných skrovné a z ukrutných milostivé a z hřiešných tiché a z závistivých u bratrské milosti přieznivé děláš. Tys také prázdného jazyka uzda, tys smilným ledvím stkvúcie čistoty pásuov dávatel. Ty činíš, aby lehcí lidé k tesknosti sě navrátili, ty radíš, aby mnozí své blekotnosti ostali, a ti, ješto rádi mnoho mluvie, aby své mluvenie mlčěním súžili. Tys svatých postuov máti, tys stráž všie trpedlnosti. Tys čisté sprostnosti mistr a o lstivém dvojení nic nevieš. Ty činíš, aby neustavičné rytieřě božie v ustavičnosti zdržal, ty v nraviech nezpósobné ukrocuješ. Ty umieš člověka k svrchované výsosti přivésti, ty člověka okrúhla činíš, aby nebyl rohat v svých činích. Ty z člověka úhelný kámen vytáhneš, aby hotov byl k dielu nebeského Jeruzaléma. Ty radíš, aby sám sebe člověk pro hospodina zapomanul, tys zrcadlo duší, neb na tobě člověk přěbývajě i opatří sě, co sě jemu
