Neb v těch pelešiech rozliční úřadové jsú. Neb jedni sě modlé, druzí píší, třetí dielce svýma rukama dělají. Ba, i čiliž ona slova božie o nie nemohú řečena býti: Tak krásní stanové tvoji, Jákob! A údolové lesem hustí jako zahrady podlé vód!
É, což viece o tobě povědě? Ó, svatý přiebytče pústenničí, přiebytče andělský! Přiebytče požehnaný! Což najviece muož o tobě řečeno býti! K tvé odplati nic nemuož přirovnáno býti a nižádný jazyk o tobě právě vypraviti nemuož, což duch o tobě čije. Jedno tě ti znají, kteříž tě milují. Ale kteříž sami sebe neznají, i kterakž pak tě znáti mohú? A ješče jednu věc nepochybnú o tobě, požehnaný přiebytče, povědě. Kterýž koli s žádostí a s srdečnú milostí snaží sě na tobě v ustavičnosti přěbývati, ten jest sám, jenžť muože řéci a řka: Já sem tvuoj hospodář. A také v tom sám milý Kristus přěbývá. A také mu diábel svým pokušením slúží a žělejě, že má člověk do nebes přijíti. Odkadž on jest sstrčen! A ten pak, kterýž diábla v jeho pokušení přěmáhá, jest tovařiš andělský. A ten, ktož sě jest světa odpověděl, jest dědic nebeský. A ten, jenž sám sebe zapřel, jest následovník Jezukrista.
A k skonání řěči této toto ješče povědě, že ten, kterýž až do svého skončenie život tento pústenničí držěti bude, bez pochybenie ku přiebytku věčného královstvie nebeského příde. K ňemuž mně, hřiešnému, i vám dopomáhaj otec i syn i duch svatý, vše jeden hospodin. Tak buoh daj. Amen
Skonávají sě druhé kniehy. A pak sě počne přěmluva na třetie knihy na druhé straně.
