dobroty nedostává, aby doplnil, a co přieliš zlého, aby od sebe odlúčil. A protož všickni spravedliví tě milují. A kteříž od tebe utiekají, ti světlosti spravedlností bývají zbaveni a takž i neznají, kde by měli ku pravému chodu svú nohu postaviti. Přirostiž mi, muoj jazyk, k dásnuom, nebudu liť tebe pamatovati. A pakli u počátcě mého veselé tebe nepřědložím! Slušie také s uoniem prorokem ono slovo o tobě zpievati: Tuto mé odpočívanie bude na věky. Tuto přěbývati budu, neb sem ji sobě zvolil.
Ó, najmilejšie, kak si tvárná i přěkrásná v své rozkoši! Tys ta částka, kterúž jest sobě Maria zvolila, a ta jiej odjata nebude. Tys studnicě zahradnie, tys to jablko rajské přěkrásné i přěsladké. Ač sě i zdáš těm, ješto tebe právě neznají, hořké na kuořě, ale velmis chutné, když kto k vnitřniemu jádru svým ustavičenstvím přijde.
Ó, púště, ty jsi těch všěch otec, jichž svět nenávidí. Tys pokoj pracovitých a smutných utěšenie i žiz od vedra svěcského. Tys hřiechuov svobodné odlúčenie a duší hojnost. Tebe David v své veliké tesknosti potřěboval a řka: Aj toť, sem utiekajě, vzdálil sě i ostal sem na púšti. I co třěba jiných svědectví o tobě přivoditi, ano tě sám spasitel svým na tobě přěbývaním posvětil a čtyřidcěti dní a tolikéž nocí sě postil a potom byl od diábla pokúšen? Ó, přěhrozný přiebytce diábelský! Ale púšti svatá, kdežto pelešě bratrské jako stanové bojových zástupuov a jako věžě Sion a jako sú tvrzě jeruzalémské ustaveny proti asyrským a proti obyčěji Damaška!
