[102r]číslo strany rukopisuTy člověka k jeho počátku navracuješ a psancě k nebeské duostojnosti přivoláváš. Ty činíš, aby člověk u výsosti své mysli všěcky zemské věci přěd sě plúcie viděl, a sám sě, že zde nemaje[435]původně zapsáno nema, „ge“ nadepsáno věčně býti, opatří.
Ó, komořičko pústenničie! Ty jsi stav rytieřstva svatého, tys věžě Davidova, jenž jest s braněmi dělána, na tobě tisíce štítuov visí a všelikaké oděnie silných lidí. Tys pole duchovnieho bojě i andělské přihlédanie k těm, jenž snažně bojují. Kterýž tu pancieř viery mieti budú za obranu, i budú sě s svým ciesařem radovati a z vítězstvie nad svými nepřátely budú sě radovati. Jimž jest řečeno: Buoh s vámi bude bojovati a vy budete mlčěti. A pakli kto sám jediný v tom boji bude, bude jemu řečeno: Neroď sě báti ani sě co strachuj, nebť jich jest viece s námi než s nimi.
Ó púšti, tys smrt všěch zlostí a beze všehos pochybenie pokrm i život všěch cností. Tebe zákon Starý docházie a proročstvie sě tobě diví, kterýž koli k hromadě svrchované přišel i má to věděti, že tvú pomocí jest toho došel. Zajisté Mojžieš skrzě tě ku přijětí dvakrát zákona božieho přišel jest. Eliáš skrzě tě svého boha poznal. Skrzě tě také Elizeus, Eliášuov[436]původně zapsáno eliazuow, nad „z“ připsána dvě „ſſ“ učeník, odvojený duch svého mistra přijal. A co viece k tomu řku, když také spasitel náš, pro naše spasenie na tento svět přijíti chtě, svého narozenie zvěstovníka, svatého Jana i křtitele svého, púště hospodářem učinil? Tys také ten řebří Jakubuov, po ňemž lidi do nebes vedeš a anděly k lidské pomoci snášieš. Tys také zlatá cěsta, jíž lidi navracuješ do nebes. Ó, pústenničí živote!
