[94r]číslo strany rukopisuAle Buoh zřiedil tomu tělu, který nedostatek trpieše, hojnější[bv]hojnější] hoynieyſſie dávaje počestnost, aby nebylo rozdělenie v těle, ale aby též jeden o druhém spolu pečlivi byli údové. A ač co trpě jeden úd, trpí s ním všichni údové, pakli se raduje jeden úd, všichni údové radují se s ním. A v té řeči svatý Pavel o přirozeném tělu praví, kterak mnoho údóv v sobě má a kterak není mezi nimi pohrzení rozdělené rovnosti, ale spolu péče jedněm o druhých a prospěch pilný. A to u příkladě mluví, podobnaje k tomu tělo Kristovo duchovní, ješto v pravdě podlé víry a milosti mnozí jako jedno tělo mohú býti, každý obláštní dary Ducha svatého maje, aby jiným údóm prospěl skrze ně. A zvláště váží apoštol v té řeči, že od věčných k menším a ku potupnějším údóm nenie mrzkosti ani pohrzení, jako by jich sluožby nepotřebovali větčí údové, ale větčí poctivostí zakrývají se od větčích. A to váží apoštol, že péči o sobě mají spolu a pro jeden úd všickni se spolu zamútí a trpie s ním, takéž všickni radují se u prospěchu jednoho.

A poněvadž tato řeč apoštola jest [94v]číslo strany rukopisuduovod o tom těle Kristově z lidu křesťanského na tré přehnutého, z pánóv, z kněží, z robotného lidu, tehdy slušie měřiti tuto řeč k tomu tělu, mírně li padne jedno k druhému. A že tam praví o tom těle, kterak moc světská mečem má brániti dvú stránek a kněží učiti mají dvě stránce a robotní lidé mají krmiti pány a kněží, robotně dobývati jim jídla, pití a platuov. A když má jíti podlé duovodu, aby když trpí jeden úd, trpěli s ním všichni údové, kterak tehdy ti údové hrbovatí, ješto meč drží, jiné menšie údy dáví, zarmucují, tepú, sázejí do vězení, obtěžují robotami, úroky a jinými zámysly, že jako uvadlí chodie. A tito jako koně obroční, sytí a prázní řehcí nad nimi a kněží jako oči[bw]oči] otci ostře v tom těle hledíta na obě straně těla, hledajíce, kterak zboží odřeli s nich a osobili je sobě, a obojí spolu, páni i kněžie, vozí se na robotném lidu, jakž sami chtí. Ó, kterak daleko sú od řeči svatého Pavla, aby trpěli všichni údové pro núzi každého úda! Tito pláčí, ano je lúpí, vězie, šacují, a oni se smějí jich veliké bídě.

A poněvadž ti, ješto meč drží, sú ruce v tom těle a obecný lid nohy, pohleďme, coť činíta ruce nohám podlé pravdy