O trojiem lidu řeč, o duchovních a o světských

Již pochybení, kteréž mám a k kterému rozumu o rozdělení trojího lidu, jenž se počítá od některých u víře Kristově, opět zase vzkazovánie nechám, ale jakož žádáš toho, abych o tom něco napsal, toť učiním. Ale totoť najprvé dím, že já neumím k tomu přistúpiti v krátké řeči, jakož mi píšeš, ač by ty skrze krátká slova mohl těžším věcem srozuměti než mému písmu. Ale ve mně jest těžké a mnohé zanepráznění o těch věcech tak, jakož já jim rozumím. O nichž ač mně pokusiti se krátce psáti jako pěti kameny veliké město ustaviti, kteříž nestačí jediné základ jimi založiti. Také vím nepochybně, což se dotýče kněžstva a obecného lidu u víře Kristově, že o tom muožeš dosti rozumu míti bez mého[a]mého] nieho psaní, protož o tom sám od sebe neučiním mnoho psáti. Ale o stavu moci světské tvuoj rozum s duovody písem vážil sem. A písma všech kněží táborských i mistruov pražských od počátka boje s pilností sem shledal i rozmýšlel, kterak a co sú o té moci dovo[74v]číslo strany rukopisudili i ještě dovodí. Protož podlé tak mnohého zaneprázdněnie těch písem a těch rozumuov o té moci nic nemiením tobě psáti. Neb který každý z nich má rozum v těch písmích o té moci, kde jest jim míra a konec? Ale některých věcí toliko mezi mnohými o té moci dotknu.

A také najprvé to má rozumíno býti, které věci má moc při sobě a že bázen od ní rodí se, neb skrze moc ukrutenství ukazuje, hruozí, laje, béře násilím, vězí, tepe[b]tepe] tebe i zabíjí. A ta moc světská od počátka ustavena jest mezi všemi národy samým Bohem pro jeho řád, kteréhož země potřebuje. A kterýž řád chce míti Pán Buoh ve všech. A dím, že mezi těmi národy ustavuje moc pro řád svrchní zemský, kterýchžto národuov neustavil jest Pán Buoh pod zákon svuoj. Jakož psáno jest: Ve všelikém národu Pán ustavil kníže neb vládaře, ale Izrahel diel boží zjevný. Jemuožto neustavil jest pána ani krále na zemi, protože sám chtěl kralovati nad nimi, jakož z Písma zjevno jest, že od té chvíle, jakž jsú přišli do