[92r]číslo strany rukopisuv jednom duchu. Některému divuov činění, některému proroctví, někomu rozeznání duchóv, někomu rozličnost jazykuov, někomu vykládání řečí. A to všecko činí jeden a týž duch, rozděluje všem, jakž chce. Neb jakožto jedno tělo jest a úduov má mnoho a všickni údové těla, ačkoli jich jest mnoho, však jedno tělo sú. Tak apoštol vyčítá tělo Kristovo všecko podlé duchovních věcí. Ale o tomto tělu na tré přehnutém zevnitř v tělestných úřadech nečiní zmínky žádné, aby tak odměřený lid na tré byl tělo Kristovo. Ale milosti a dary Ducha svatého počítá mnohé, ješto rozdílně bývají dáni skrze Ducha svatého svatým lidem, aby vespolek sobě slúžili, každý podlé zvláštního daru sobě daného, jakož přirození údové těla sluoží sobě spolu. Ale rozdělenie na tré lidu křesťanského podlé díl tělestných a podlé moci světské a jiných úřaduov tělestných nemuož v pravdě řečeno býti tělo Kristovo, neb pod takovým rozděleným lidem muož býti svět a mohú býti pod takovým rozdělením na tré všickni pekelníci, nepřítelé velicí Bohu, ješto nepříslušejí nižádným obyčejem v tělo Kristovo. Ale ktož mají ty pověděné dary [92v]číslo strany rukopisuDucha svatého, ti sú praví údové těla Kristova a spolu jedno tělo Kristovo.

A v této řeči svatého Pavla nevidím, by posluhovala neb potvrzovala co o moci světské ani o tom rozdělení trojího lidu, jenž jest nazván tělem Kristovým, neb ani sama slova svrchní svatého Pavla, ani jich rozum co takového mluví podlé počtu trojího lidu. Neb jmenuje mnohé údy toho těla a skutečnost jich, ovšem duchovní, kteráž se děje skrze dary Ducha svatého obláštie každého údu jinak a jinak. Jakož v přirození těla mnozí údové mají svornost a velikú hotovost k sluožbě jedni druhým vespolek, každý podlé své skutečnosti, takéž ten život Ducha svatého ve mnohých svatých, jsa skrze rozdělené dary obláštnie v každém, snáší v jednu vuoli jeden rozum, aby mnohých skutečnost byla každého prospěch a každého zase ke všem podlé daru jemu daného. A to v nich muož dělati sám ten život vnitřní Ducha svatého, přebývajícího v nich. Ale tělo a krev nemuož té svornosti a hotovosti v prospěšné sluožbě ustanoviti mezi dvěma člověkoma ani v jedné čeledi, ješto následují duchu tělestného a své vlastní vuole a srdce pyšného.

Ovšem té jednoty a milování