[577v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcevezři na mého syna, jenž[319]jenž] quia lat. mně [jest]text doplněný editorem[320]jest] est lat., nemá Kyas jediný, L9,39 neboť[321]neboť] et ecce lat. duch jej mučí a často z něho křiká a tepe jím o zemi, trhajě jej rózno, an velmi sliní[322]sliní] ſilni rkp., a ledva když ot ňeho[323]ot ňeho] navíc oproti lat., + ab eo var. otstúpí roztrhajě jej. L9,40 I prosil sem tvých učedlníkuov, aby jeho vypudili, ale nemohli jsú.“ L9,41 Otpověděv[324]Otpověděv] + autem lat., nemá var. Ježíš[325]Ježíš] gyezyſſ rkp. vecě: „Ó nevěrné pokolenie i přěvrácené, dokud u vás budu a to ot vás trpěti? Přiveď sěm svého syna.“ L9,42 A když přistúpi, udeři jím běs a jě sě jím sápati. L9,43 I požehra Ježíš[326]Ježíš] giezyſſ rkp. na ducha[327]ducha] duch rkp. nečistého a uzdravi pacholka i vráti jej otci jeho.
L9,44 I lekú sě všickni velikosti božské a všicni[328]všicni] wſſicz<k>ny Kyas sě diviechu všemu tomu, což činieše. Pak[329]Pak] navíc oproti lat., + autem var. vecě k svým učedlníkuom: „Vložte [vy]text doplněný editorem[330]vy] vos lat. v vašě srdcě[331]srdcě] ſrdcee rkp. tuto řěč, neb sě jmá státi, že syn člověčí bude zrazen v rucě lidskéj.“ L9,45 Ale oni nerozumiechu tomu slovu, že bieše skryto přěd nimi, aby jemu neporozuměli. I báchu sě jeho otázati o tom slovu.
L9,46 I vjide v ně myšlenie, kto by jich byl věcší. L9,47 Tehdy Ježíš[332]Ježíš] giezyſſ rkp. uzřěv myšlenie jich srdcě, popade pacholečka i postavi jej podlé sebe L9,48 a vecě jim: „Ktož koli přijme toho pacholíka ve jmě mé, mě přijme. A ktož koli mě přijme, přijme toho, ktož mě jest poslal. Nebo kto jest menší mezi všěmi vámi, ten jest věcší.“
L9,49 Tehdy otpověděv Jan, vecě: „Přikazateli, viděli smy kteréhos, ve jmě tvé vypúzějíce běsy, i bránili smy jemu, protože tebe[333]tebe] navíc oproti lat., + te var. nenásleduje s námi.“ L9,50 I vecě k ňemu Ježíš[334]Ježíš] giezyſſ rkp.: „Neroďte brániti, nebo kto nenie proti nám[335]nám] vos lat., s námi[336]námi] vobis lat. jest.“
L9,51 I stalo sě jest, když sě doplňováchu dnové jeho vzětie, a on bieše utvrdil svój obličěj, aby šel do Jeruzaléma. L9,52 I posla posly přěd svým obličějem, ani otšedše jidú do měst samaritských, chtiece jemu přichy[b]označení sloupcestati potřěbu[337]potřěbu] navíc oproti lat.. L9,53 I nepřijěchu jeho, že obličěj jeho bieše jdúcí do Jeruzaléma. L9,54 A když to uzřěšta jeho učedlníky Jakub a Jan, pověděšta: „Hospodine, chceš, ať dievě, aby oheň šel s nebe a sehltil jě, jako jest Heliáš učinil[338]jako jest Heliáš učinil] navíc oproti lat., + sicut Helias fecit var.?“ L9,55 An obrátiv sě, vzla jima řka: „Nevieste, kterého duchu jste. L9,56 Syn člověčí nepřišel jest lidských[339]lidských] navíc oproti lat., + hominum var. duší zatratiti, ale spasiti.“ I otjidú do jiného městcě.
L9,57 I stalo sě jest, když jdiechu na cěstě, vecě kterýs k ňemu: „Pójdu za tobú, kamž koli pójdeš.“ L9,58 I[340]I] navíc oproti lat., + Et var. vecě jemu Ježíš[341]Ježíš] gyezyſſ rkp.: „Lišky jěskyně jmají a ptáci nebeščí hniezda, ale syn člověčí nejmá, kde by svú[342]svú] navíc oproti lat., + suum var. hlavu podchýlil.“ L9,59 I vecě k jinému: „Poď po mně!“ Tehdy on vecě: „Hospodine, přěpusť mi dřieve otjíti a pohřésti svého otcě.“ L9,60 I vecě jemu Ježíš[343]Ježíš] giezyſſ rkp.: „Nechaj, ať mrtví hřebú své umrlé, ale ty jdi a zvěstuj královstvie božie.“ L9,61 I vecě jiný: „Pójdu po tobě, hospodine, ale přěpusť mi prvé otpověděti sě těch, ktož jsú v domu.“ L9,62 Vecě k němu Ježíš[344]Ježíš] giezyſſ rkp.: „Ižádný přičině svú ruku ku pluhu a ozřě sě za sě, nebude[345]nebude] nebudu rkp. klčen k království božiemu.“
L10,1 Pak potom znamena hospodin[346]hospodin] + et lat. jiných dva a sedmdesát i rozesla jě po dvú[347]dvú] + ante faciem suam lat. do každého města všudy, kamž jmějieše sám přijíti. L10,2 I mluvieše jim: „Jistě žen jest[348]jest] navíc oproti lat. mnohá, ale dělníci řiedci. Protož proste pána žennieho, ať pošle dělníky na svú žen. L10,3 Jděte, toť, já vás šli jako berany mezi vlky. L10,4 Neroďte nositi pytlíka ani telmy ani obuvi a ižádného na cěstě nepozdravujte. L10,5 A v kterýž koli duom vejdete, najprvé řcěte: Pokoj buď[349]buď] navíc oproti lat. tomuto domu, L10,6 a bude li tu syn pokojný, otpočine na ňem váš pokoj. Pakli nebude,
