ješto jmá býti, a státi přěd synem člověčím.“
L21,37 I bydléše ve dne učě v chrámě, ale v noci vycházějě, přěbýváše na hořě, ješto slóve Olivetská. L21,38 A vešken lid chodieše k němu z rána do chrámu, chtě jeho slyšěti.
Druhámezidcietmá kapitola
L22,1 Pak sě blížieše den slavný přěsničný, jenž slovieše velika noc. L22,2 I hledáchu kniežata popová i mudráci, kterak by Ježíšě zabili, ale báchu sě obcě. L22,3 I vjide satan v Jidášě, jenž slovieše Škarioth, jednoho ze dvúnádste. L22,4 A otšed mluvil jest s kniežaty popovými i s mistry, kterak by jej jim zradil. L22,5 I uradovachu sě a slíbichu jemu peniezě dáti. L22,6 A on slíbi i hledáše počasie, aby jej zradil bez zástupóv.
L22,7 Pak přijide den přěsničný, v ňemž bieše potřěbí zabiti beranec. L22,8 I posla Petra a Jana řka: „Jdúce připravte nám [beránka]text doplněný editorem[763]beránka] pascha lat., nemá Kyas, abychom jědli.“ L22,9 Tehdy ona vecěšta: „Kde chceš, ať připravímy?“ L22,10 I povědě k nima: „Když vejdeta u město, střětne vás jeden člověk, nesa čbán vody. Jdětaž za ním v duom, v kterýž on vejde, L22,11 a povězta hospodáři toho domu: Toběť praví mistr: Kde jest hostinnicě, tu kdež bych jědl beranec s svými učedlníky? L22,12 A on vám ukáže sien velikú, ložnici a tu připravte.“ L22,13 A otšedše nalezú, jakož jim pověděl Ježíš, i připravichu beranec. L22,14 A když by hodina, sěde za stól a dvanáste apoštoluov s ním. L22,15 I povědě [jim]text doplněný editorem[771]jim] illis lat., nemá Kyas: „S žádostí sem žádal tento beranec jiesti s vámi, dřieve než budu trpěti. L22,16 Neboť pravi vám, že již nebudu viece jiesti jeho, poňadž sě nenaplní v království božiem.“ L22,17 A vzem kalich, vzdav chválu otci, i povědě: „Vezměte a rozdělte mezi sě. L22,18 Neboť vám pravi, žeť nebudu píti z plodu této ratolesti, poňadž nepřijde královstvie božie.“
L22,19 A vzem chléb, vzdav chválu otci, rozláma i rozda jim řka: „Toť jest mé tělo, ješto bude pro vy zrazeno, toť čiňte na mú pamět.“ L22,20 Takež i kalich, když byl večeřal, řka: „Toť jest kalich mé krve nového zákona, ješto bude za vy prolita. L22,21 Ale však ruka mého zrádcě se mnú jest za stolem. L22,22 A jistě syn člověčí jde, jakož jest ujednáno, ale však běda tomu člověku, jímžto bude zrazen.“ L22,23 A oni sě počěchu shlédati mezi sobú, kto by ten byl z nich, jenž by jej zradil.
L22,24 I sta sě mezi nimi pohádka, kto by sě viděl z nich věcší. L22,25 I povědě jim: „Králi lidščí panují nad nimi a ti, ješto jmají moc nad nimi, slovú úřědníci. L22,26 Ale vy ne tak, než kto jest věcší mezi vámi, buď jako menší, a kto jest přědní, jako služebný. L22,27 Nebo kto jest věcší: ten, jenž za stolem sedí, čili jenžto slúží? Však ten, jenž sedí. A já jsem mezi vámi jako ten, ktož slúží, L22,28 a vy jste ti, ješto jste se mnú ostali u mém pokušení. L22,29 A já vám zpósobuji královstvie, jakož jest zpósobil mně otec muoj, L22,30 abyšte jědli i pili za mým stolem u mém králevství, a sědete na dvúnádste stolic, súdiece dvojěnádste pokolenie izrahelské.“
L22,31 I vecě hospodin: „Šimone, Šimone, toť jest satan vyprosil, aby vás přětřiedili jako pšenici. L22,32 Ale já jsem za tě prosil, aby nezhynula tvá viera, a ty někdy obrácen jsa, potvrzij své bratřie.“ L22,33 Jenž jemu vecě: „Hospodine, hotov jsem s tobú do žalářě i na smrt jíti.“ L22,34 On jemu povědě: „Pravi tobě, Petře, nezazpievá dnes
