Vít Tasovský z Lipoltic: [Český překlad sbírky nálezů brněnsko-jihlavských, rukopis A]

Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. IV B 10, 1r–195v. Editor Jamborová, Martina. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

[Generovaný obsah]

ty věci na svém vlastniem těle trpěla jest, muož žalovati na obviněného, kterýžto neb kterážto dlužna jest jejím žalobám odpoviedati.

O podávení ženském

Jestliže by panna před súdem, jakž jest obyčej, dobrovolně k násilníku přistúpila, bude jemu dána za ženu, pakli se odchýlí k rodičóm, násilník i tovaryše jeho hlavní súd podstúpie.

Ktož se chlubí pannú neb ženú neb vdovú

Ač by pacholek neb jiný, ktožkoli poctivú ženú se pochluboval, tak ji ve zlú pověst uvodě, a to ta žena neb vdova žalobně na přísežné {by}meziřádkový přípisek mladší rukou vznesla, žádajíc z takového násilé, jie na cti učiněného, úsudku, ale lživě od služebníka propověděného, poněvadž také viece má věřeno býti žalobě ženy {dobro}meziřádkový přípisek mladší rukoupověstné z řeči, nežli seznávanie služebníka zlosyna z skutkóv. {krev lidská nemá vylita býti pro řeč}marginální přípisek mladší rukou A zvláště poněvadž pro řeč drahá krev lidská nemá býti prolévána, a v mukách milostivěji má jmieno se býti, dostiť jest, aby takový utrhač s uřezaným jazykem z města puzen byl, věčně pod stětím se nevracuje.

Ustanovenie, ješto mohú i nemohú držána býti pro obecné užitečné

Ustanovenie, kteráž mohú pro obecné dobré ustanovena býti nebo opuštěna, sú tato: najprvé, že kterýžkoli člověk někomu dceru, vnuku a tak dále, jakož se svrchu vypisuje a dole zavierá, buďto pannu, vdovu, jeho náchlebnici neoddělenú, nebo skrze něho, ač snad jakožto poručníka neb pod jiným kterýmkoli počestným obyčejem a slušnú příčinú má ji sobě poručenú, jinde od svého chleba posazenú, směl by ji vyvésti neb ulúditi, beze všie naděje navrácenie a bez milosti, ote dne uvedenie za padesáte let od města i s odlúzenú má se zdáliti z statku nebo i dielu dědičného, děvečce nebo vdově takové příslušného, i ludař i ona v letech předřečených ovšem nic nevezmúce, a před skonáním řečených let jestliže muž umře a žena chtěla by se navrátiti, vjíti do města nemá jie odepřeno býti, a jestliže skrze jejie přátely anebo skrze ty, jimžto příslušie, byla by jie uprošena milost od konšel a bylo by jie co dáno z milosti, toť bude mieti, a z práva nic na nich nemuož žádati. A když padesáte let pomine, jestliže

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 11 měsíci a 13 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).