ke zlému druhého, by jeho pak i neurazil, přemožen jsa třmi svědky, pokutu jedné hřivny podstúpí, rychtáři puol a přísežným puol hřivny. Pakli by jeden z přísežných viděl, přemoženť bude a milost od toho, jehož chtěl uraziti, nalezne, jakž muože.
Opět ač by kto meč svuoj před přísežnými neb před některým z přísežných vytrhl, zaplatíť puol hřivny, rychtáři dvě česti a konšelóm třetí.
Ač by kto s zapověděným přeostrým mečem lapen byl, hřivnou tresktán buď, a meč rychtáři zuostane. Pakli by tří mečové byli, dva se dostanú rychtáři a přísežným třetí. Pakli by obecný meč po zápovědi u koho byl přistižen, ten odpoviedaj z věrdunku. Pakli by přeostrý nuož byl aneb kord, z puol věrdunku bude odpoviedati.
Kapitoly o pomstách a mukách pro zavinění
Lidé prohřešují neb zaviňují čtverým obyčejem: z úmysla, útokem, příhodú a skutkem. Z úmysla hřeší lotři, kteříž mají tovarystvo s jinými na cestách. Útokem, když jeden utrhne řečí na druha skrze opilství, a potom k rukama neb k železu přichodí, t. rují se a tepou. Z příhody pak, když by kto jsa na lovu, střele na zvěř, zabil by člověka. Skutkem pak, jakož sú lúpežové, vraždy, zlodějstva, svády, hádanie {v čem záleží skutečné proviněnie}marginální přípisek mladší rukou u vieře, čárové, diabluov vzývaní aneb vypsání, jakož falešné a slovutné knihy a nápodobné lstivosti, jakožto lotrovská strojení, a ktož radou navodí jiné ke zlým skutkuom.
A ti čtyři obyčejové {t. zavinění spatřeny / rozeznány / váženy mají býti}meziřádkový přípisek mladší rukou stávají se sedmi obyčeji: najprvé z příčiny, jako přibitie, kteréž se děje od mistra neb od rodiče, bez pomsty {jsú,}meziřádkový přípisek mladší rukou neb se dějí dle opravy a ne dle křivdy. Bývají však mstěny, ač by kto z hřiechu od cizieho bit byl. Druhé osobú, a ta dvoje zření má, t. toho, jenž činil, a toho, jenž jest trpěl, nebo jinak a jinak mstěna bývají prohřešení jednostajná, když děti proti rodičóm zaviní, než když ciziemu, proti mistru, proti pánu, a při takových věcech hleděno má býti k věku a k rozumu.
