[95]číslo strany rukopisupověděl. Také pohnaný muož potom požádati na tom, ktož miesto komorníka sedí a miesto sudího, tak li jest veliká škoda před nimi jmenována a jim pravena vedlé toho jistého roku, jakož tuto jmenuje. Oni odpovězte pravdu vedlé toho, jakož ve dskách zapsáno i naleznú.

Když se to stane, ani k prozbě pohnaného desk čísti nemají. Neb bude li zapsánie toho, jenž pohoní, nesrovnávati se snad v slově neb v několika s provedenú prve žalobú, z starého obyčeje toto právo béřem: inhed jistec právu svému a při pohorší, kterúžto však při jiným obyčejem a spósobem a v jinú dobu muož bez pochyby opraviti.

Pakli by dsky v žádném slovu s tú žalobú v ruoznici nebyly, tehdy rok k přísaze stranám buď dán. Ten rok když přijde, strany mají před úředníky osobně na tom roce státi v tu chvíli, když v zvon zazvonie ku primě na hradě praském, a když odzvonie, podlé obyčeje buď vydáno stranám, aby vedly a konaly přísahy řádně a právo.

Spuosob neb forma přísahy o lúpeži a krádeži a k věcím tomu podobným za staradávna vieme, že je zachována[z]zachována] zachowa taková: jistec, když vedlé kaply stanú kaplané k tomu zvláště zjednaní, vendi sám osobně anebo ten, kohož miesto sebe zjedná [96]číslo strany rukopisuna to vydaného, třikrát, naučen jsa od toho, ktož jest náměstek sudieho, aneb od jiného k tomu usazeného, polože neb stáhna prsty na kříži, přiseže. A jestliže jednú neb druhé přisáhaje neprojde aneb prsty s kříže zdvihne, tehdy třetie bude mu rčeno, aby se opravil. Jestli pak že se neopraví na tom miestě, věz, že je svú při stratil. Pakli jistec provede a projde u přísaze svrchupsané, ten, ktož jest pohnán, též má přisieci, a jestliže projde, tehdy dva jiná muže poctivá a hodná, nevkládaje jich ve dsky, má mieti, z nichžto každý sám najprv naučenie vezma přiseže: „Cožkoli pohnaný tento přisáhl jest, jest pravá a plná přísaha“. A když ti mužie i pohnaný projdú přísahami svými, ten pohnaný na tom miestě tiem právem má rozuměno býti, že je prost žaloby té docela a úplně.

Pohnaný když přemožen bude, snad proto, že jest vyvésti se nemohl aneb hrdostí k roku nestál aneb jinú spravedlivú kterúkoli příčinú neb věcí, jistec, ktož při vede, bude li chtieti, požádá sobě jiného póhončího mimo toho, kterýmž jest póhon učinil, a pošle k tomu přemoženému, napomínaje o tu při obdržanú, aby se umluvil ve dvú nedělí. Nebude li chtieti toho učiniti, tehda leckterýs úředník na to usazený, pojma sebú póhončího jiného kromě tuto dvú, kteráž sta