[98]číslo strany rukopisusměle panovati muož, bera, zajímaje koně a dobytek toliko pro své škody a náklady; a však polovice těch koní a dobytka pobraného úředníkóm má býti dána a druhá polovice má jistci zuostati. Pak po roce inhed jistci tomu aneb umřel li by snad, ale jeho dětem, má to dědictvie býti pošacováno od toho, ktož by byl miesto komorníka s póhončím a s úřadem, až do najmenšího dluhu, jistiny i škod pro to vzatých, kterakž koli by pro to vzal, buďto na požitcích ročních neb na úrocích, čtúc za deset hřiven úroku jednu hřivnu.

A když bude po tom šacování, jistec ten neb budúcie jeho opět budú moci jednú v rok obyčejem svrchudotčeným opanovati na tom dědictvie. A když všecky ty věci slavně dokonají, svrchupsaní úředníci a jistec i každý z nich bude moci v to dědictvie pošacované se uvázati a s ním naložiti jako s svým vlastním podlé své vuole.

Súdové sobě rovní a podobní mají též právo jmieti sobě rovné a jednostajné, nebo kdež jednostajná pře bývá nalezena, nemá jiné právo býti usuzováno. Protož túto výpovědí činíme za právo, předepsané všecky věci i každá zvlášť chcem, aby vedeny byly skutečně a zachovány v súdích i v žalobách všelikterých, netoliko o lúpeži, ale tako o lapkování a drancování, o zlodějstvu, o platuov odjímaní i těmto věcím podobné což by bylo přičiněno.

Proti násilníkóm a výbojníkóm domuov, pánóm neb bydlitelóm v těch domích podlé měsckého práva kto živý býti chce, dopúštie se, takto aby spravovali: pán domu toho neb bydlitel, když by jej vybíjeli ve dne a zvláště pak v noci, muož li, křič hlasem vysokým, ješto by súsedé mohli křik slyšeti. A potom inhed, což najspieš bude moci, súsedóm těm výboj ten, kterýž mu se stal, má oznámiti.

Ten, komuž se výboj stal, ve dvú nedělí pořád zběhlých ode dne výboje učiněného má úředníkóm zemským oznámiti ten výboj, od nichžto vezma póhončího, kterýž by jda ten výboj opatřil, a o něm těmi súsedy i kýmž by najlépe spraven býti mohl zeptaj se a zvláště dvéře domovy i jiné orudie snad zbité a zlámané neb jinak rozmietané opatř, svolaje súsedy, také i jich svědomie požádaj.

Když se to stane uptánie úplně, ten, ktož jest vybíjen, vezmi póhončího, aby pohnal vinníka svého, kteréhožto spolu i vinníka, ješto pohnán býti má, s žalobú a s znamením jeho ve čtyřech nedělích najméň neb šesti najviec ve dsky zemské řádně vlož, kterýžto póhonu řádně učiniti podlé obyčeje pro nic nezmeškávaj.

Když rok příde a žaloba ta od toho, komuž se výboj