[91]číslo strany rukopisušla z svú ctí i s svým břemenem a prací.
Všickni opatové, probošti neb převorové kterýchž koli buď klášteruov, ješto s božie pomocí v království našem jsú mnohá, zbožie a práva, kteráž od předkuov našich králuov českých přejasných, vévod neb také i od jiných osob toho královstvie přijali jsú, a ta práva svědomé jest, že pod panováním královým mají býti držena, ti všichni každému z králuov aspoň jednú v životě a za zdravie každého krále mají okázati svá práva, jakožto z starého obyčeje shledali sme zachováno, a nové listy na potvrzenie a ujištěnie ode všech mají sobě obdržeti. Jestliže by toho neučinili a to opustili, vězte bez pochyby, že zbožie těch za chvíli nebudú jmieti a do královy komory budú zachována, doniž listuov potvrzenie sobě nedobudú a přiznánie i práv svých okázanie neučinie, jakož jest svrchu pověděno.
Poctivá dávnost za právo usúdila obyčej ten, kterýž jest z dávných časuov zachován i potvrzen, o zjevných a hrubých vinách, jimiž by narčeni byli aneb psáni od konšel neb přísežných kterých krajin, ješto by psanci byli, pro něžto potom podlé řádu a práva na smrt měli by odsúzeni býti. Ten běh podlé zachovánie starého vypravujíce, za právo činíme, aby žádným konšelóm [92]číslo strany rukopisuani přísežným nižádné krajiny neb vlasti neslušalo psancem býti žádného pána zemského neb vladyky, mohú však, jestliže by kterého z vladyk neb pánuov psancem jměli znamenati, jestliže by jej nalezli neb optali, pánóm poprávcím a tresktatelóm té krajiny zjeviti a pověděti. A ti páni takového konšely oznámeného mají, odvrhúc všicku omluvu, Králově Velebnosti pověděti.
Páni poprávce a tresktatelé všeliké krajiny mají pána všelikterého, kterýž by psancem byl, znamenati za psance, aby spravedlnosti, kteráž všem má býti obecná, kterúž také za časuov našich mieníme ctíti a zachovati, chcem tomu, vždy aby ta spravedlnost byla zachována, aby pro jednu zvláštní osobu od pravé cesty nebylo odchýleno.
Ktož by chtěli městsky se obchoditi, ješto snad pomsty vinu z slitovánie člověčieho v mrzkosti mají, právo své viece vedúce nežli pomstu, z potvrzeného a zachovalého obyčeje královstvie řečeného proti tomu jsú lékařstvie připravena, kteráž ovšem našim věrným, jakož sluší, spravedlivě na popravu mieníce mají býti obecná a nižádnému nesluší jich změniti, za právo činíme, když koli kto, jsa oblúpen, žalobu měsckú, že mu se škoda stala, aby mu to vráceno bylo, což mu pobráno, učiní, to
