[100]číslo strany rukopisustal, bude pověděna, pohnaný, jestliže stane sám neb řečníkem, odpověz žalobě, což mu se zdá najužitečnějí, potom otěž toho, od kohož jest pohnán, i úředníkuov, jakož obyčej jest a svrchu o lúpežích jest pověděno.

Také pohnaný zvláště jistce svého otieže, stojí li tu póhončí, kterýž jest měl ten výboj opatřiti a ohlédati, nebo ten tu má býti, s svědky státi všude a prostě vypravovati, co jest viděl a od súsed slyšel, nepravě však roku ani dne toho výboje.

Jestliže póhončí rozličuje k otázanie toho, jenž jest pohnán, pochybí na dni neb na roce jinak, než jest jistec jmenoval, oč jest otázán, jistec ten inhed své pře pohorší, kterúžto však opraviti muož sobě, řád a spuosob v súdu zachovaje. Pakli se líčenie póhončieho srovná s žalobú toho, kterýž jest pohnal, pohnaný káže sobě dsky čísti, a když bude shledáno a nalezeno, že se žaloba s dskami srovnává, tehdy puojdú k jiným věcím v súd, jakož jest nahoře o lúpeži pověděno.

Když se ty věci stanú, ten, ktož póhon činiti má, vezmi opět jiného póhončího a toho póhončího s pohnaným i s tú žalobú i s rokem podobným ve dsky vložiti kaž podlé řádu obyčejného. A když čas toho súdu přijde, má toho póhončieho jmieti, kterýž jest opatroval tu škodu a potlačenie, kterýžto když strany v súdu stanú, splna vypraviti má o těch všech věcech, kteréž jest viděl a opatřil, v kterýchžto věcech i potom v jiných, kteréž řádně vedeny býti mají, jdi súdem tiem vším obyčejem, jakož se svrchu píše.

Lesuov rubánie, obilé s pole kradenie, luk vyžínanie neb sečenie, ryb lovenie i jiné věci k těm podobné mají mieti úplně takovýž súd, jakož sme