[102]číslo strany rukopisunapřed pověděli o tom, ktož by cizie obilé dobytkem potlačil, přičiniec ty kusy k tomu, ješto se dole píší, kteréž sme v příhodách takových přiházeti se shledali.

Jestliže kto jsa pohnán o kterú z svrchupsaných pří požádá od rychtáře neb od sudieho póhončích neb posluov, aby stranám byli dáni, kteřížto póhončí jíti by měli na to dědictvie k opatřenie i na miesto, v kterémž praví ten, jenž póhon vede, že mu se škoda stala, v takové příhodě dadúc póhončího jednoho stranám oběma od súdce buď jim rok zavitý položen, na kterémžto roce straně samy osobně neb miesto sebe řečníky neb poručníky i s těmi póhončími na tom dědictví státi mají, aby žalobu i tu škodu, jakož sluší, pilně opatřili, a k tomu jim rok položte, na kterémžto roce strany s těmi posly před rychtářem stuojte a póhončie rozličte jim, kterak sú se ty věci staly, před oběma stranama o tu při na dědictvie, a ty všecky věci slušně a řádně mají ve dsky zemské znamenány býti.

Když ten rok přijde na tom dědictvie, že by tu obě straně byly i před póhončími od rychtáře vidúcími, jistec, kterýž pohoní pěš, slože rúcho z sebe, aby ten pohnaný viděl, slyšel i tomu rozuměl, i póhončí vstúpě na to miesto, kdež mu se škoda stala, osobně ukaž řka: „Tento N. pohnaný škodu mi učinil v tomto miestě, rubaje štěpy tyto“, neb obilé bera nebo jinú věc, jakž žalovati umiení. „A toho pokládám škody hřiven střiebra“ neb grošóv, což mu se zdá