[88v]číslo strany rukopisusám Tvá Svatost se znáš, že s’ nám dal své dědictvie a z svého s’ učinil, co s’ ráčil. I ovšem, Pane velebný, všakť my známe se, žeť sme od Svatosti Tvé stvořeni, protož i žádáme navrácenie k Tvé Svatosti, abychom zase s Tvú Svatostí bydleli, a nežádáme nic jiného, než svého toho, co s’ nám sám ráčil dáti. Však ani žádáme co jiného, by nám kázal postúpiti vyššieho kóru nad[46]slovo nad je v rkp. zapsáno omylem dvakrát serafínem neb nad cherubínem, ani nižádné věčí cti ani větčieho duostojenstvie ani většie světlosti ani jinačejšie zpuosoby ani jiného úřadu, než toliko jediné toho, co s’ nám byl prvé ráčil dáti, ještoť to naše bylo vlastnie. I zdali co žádáme cizieho i zdali co neřádného, zdali co nepodobného, že tak Rafael uštípaje nás pohaněti chtěl a tak protivně s námi mluvil jest od slávy tvé? Dosti by bylo toho, by ani před tváří tvú ani v tvém království bylo, než někde v krčmě; a dotýkaje sprostnosti mé, i ovšem všakť já sě k tomu znám, žeť jsem já jako hovado před tváří tvú a před slávú tvú. Ale poněvadž jsem posel, musím tak jednati, jakož poslu poručeno jest a jakož na posla slušie. A protož jakož teď Rafael pravil jest, že by páni naši i s námi propýchali tu svú duostojnost, nepravieť toho páni naši, ale žádajíť věděti, proč anebo kerú příčinú jsú toho zbaveni. A k tomu se páni naši znají, že tvoji jsú, a což mají a měli sú, že od Svatosti Tvé mají a měli jsú. A s plným doufáním mají za to, že je zase k jich vlastiemu navrátíš, a na to teď jsme my vysláni od svých pánóv. A jestliže by co bylo mezi Tvú Svatostí a pány našimi, jenž by mělo skrze to oddalovánie býti k jich navrácení, ale páni naši chtie na tvé radě mocně přestati o to, ať jest to hned konáno, a nechť páni naši hned sem přijdúť, uvieží se v své a ať jsú oslaveni hned od slávy tvé. A, milý Pane a králi svatý, rozpomeň se na své hromážděnie, kterýmž jsi vládl od počátka, a neroď každého poslúchati, by měl tudy pány naše i nás odstrčiti od jich slávy a dóstojenstvie a cti, nebť já to viem, že jsi hrozný. Avšak, milý Pane, učiň tak dobře a šlechetně, nechť páni naši zase navráceni jsú v slávu svú i s námi a potom, odčině jim po svých služebnících, račiž se s námi smířiti, nebť jistě