li[87r]číslo strany rukopisubosti, a to si široce mluvil. Taktoť Jeho Milost praví: Zdali ste proto ozdobnú řečí a širokú výmluvú vypravovali poselstvie nadějíce[bl]nadějíce] n/adiegiecze se, že by vám na to odpovědi neuměli dáti v nebi? I tiemť se vám odpověd dlí, nebť vám k každému kusu Jeho Milost odpoviedá zvláště. A toť praví, že když jest vás stvořil krásné a jasné, velmi jste se dobře slíbili Jeho Milosti a velmiť jest rád byl s vámi. Nežť vámť se je stýskalo s Jeho Milostí a nechtěli ste rádi s ním býti. Byl by váš knieže Luciper [nežádal]text doplněný editorem[41]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 33v: nežádal stavěti stolice své zároveň s Jeho Milostí, neb ktoť sě výší, býváť ponížen. A protož nižádnému z toho neděkujte, než kniežeti vašemu Luciperovi a sami sobě, onť jest najviec vinen tiem a potom vy sami. A také nebeřte sobě, byť komu k libosti to Jeho Milost učinil jinak než spravedlivě – nebť jest spravedlivý, jakož s’ sám to seznal, Solferne – než [vám]text doplněný editorem[42]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 33v: vám k libosti to učinil jest, neb se vám nelíbilo s Jeho Milostí býti pro vaši pýchu a zlost. A vymlúval s’ také v tom čtvrtém kusu, dotýkaje Jeho Milosti, učinil li by to svévolně Jeho Milost, že vás sehnal jest, že by to přátelsky nebylo a že by i za nepřietele Jeho Milost chtěli mieti. Jižť jest Jeho Milost těch se hróz odvážil, než snad sami své psoty neznáte, a pravíť, žeť jest válkám přivykl, než snad chcete tomu. A tak bude, že bude opět o vás praveno v budúcích[bm]budúcích] buducziech časiech, že jste pro nepravost svú strčeni a sehnáni s nebe. A jakož s’ pravil o zarukování, že byšte chtěli zarukovati, pravil li by kto na pány vaše, takť Jeho Milost praví, žeť toho zarukovánie dopustiti nemiení v svém království[43]opraveno písařem, nebť by z toho sváda byla hotova, anť s vámi nedávno svádu a boj měl, ale chceť Jeho Milost čest a pokoj mieti v svém[bn]svém] ſem království na věky věkóv. Páté, jakož s’ pravil, že páni vaši zpraveni jsú toho v jistotě, že by někto o to panstvie stál, kteréž jste zde vydrželi, a jmenuješ, že Adam někaký. A v tom[bo]tom] tom že bӳ[44]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 34r páni vaši žádají, aby Pán náš a král nedopúštěl takého bezprávie v království svém, a pakli by kto stal o to aneb mienil státi, že byšte takého za nepřietele chtěli mieti. Tak Jeho Milost praví, jakož prvé předpověděl sem dosti rozumně, že oč stojíte, jehoť jest, a z svého učiniti móž, což ráčí a když ráčí a jakž ráčí. A kto se bude protiviti vuoli jeho? O Adama, jakož s’ zmienku učinil dost neznámě, jako byšte jeho neznali, neb jmenoval s’ a řka: ‚Jakýs Adam.‘ Ó Solferne, kterús všetečností jsa po[87v]číslo strany rukopisuhnut,