po[87v]číslo strany rukopisuhnut, tak neznámě a handlivě jmenoval s’ stvořenie božie krásné, kteréž všechna říše nebeská ctila jest k vuoli a rozkázaní Jeho Milosti, kromě[bp]kromě] promie jediné pánóv vašich a vás; vy ste se protivili vuoli boží, a protož jste v tomto potupeni. Ó Solferne, kterak se činíš, neznaje Adama, stvořenie božieho? A protož praví Jeho Milost, že jakožť jest mohl z povýšeného poníženého učiniti, téžť muož poníženého povýšiti, jakožto Adama, jenž jest nynie na zemi v ráji a k vóli jeho ponížený, potom když bude ráčiti, povýšíť jeho. A abyšte to věděli jistě, nevezme liť tuto nynie konce vaše rokovánie, žeť jest zaslíbil ten přiebytek a tu radost, kterú ste vy měli, dáti Adamovi i jeho pokolení na věky, aniž sě nadějte s Jeho Milostí o to kterému rokování[bq]rokování] rokowanie. Pak s’ pravil najposléz, že by k tomu mluviti chtěl, aby páni vaši s Jeho Milostí přietelé učiněni byli. Ačkoli Jeho Milost muož bez přiezni pánóv vašich býti a přátelstvie jich nežádá, však proto, aby vždy shledán byl v své dobrotě, milosti a spravedlnosti, a že i nemilostivým a zlým dává svú milost, chceť také učiniti, jako napřed pověděno jest a na radě, v svém království o to záštie přestati s vámi a dosti mieti, neboť jsú zvelebeni skutkové Jeho Milosti. Nebť toto bude o něm praveno v budúcích časiech, že všecky věci učinil v múdrosti. A protož budiž sláva jemu na věky, nebť se bude veseliti v skutciech svých a jeho věrní budú se radovati a veseliti v něm na věky, neboť jest dobrý Pán Buoh náš těm, kteří jsú srdce upřiemného. A budúť Pána našeho lid, ale i jiní povyšovati a modliti se jemu budú na hoře jeho svaté, neb svatý jest Pán Buoh náš a v jeho domu nebudeť přebývati, ktož činí pýchu. Protož my chvalme jméno jeho, nebo sladký jest Hospodin a na věky milosrdenstvie jeho, od pokolenie až do pokolenie pravda jeho, nebo požehnaný jest na věky věkóv. Amen.“