pokusi[86v]číslo strany rukopisuti. A měli ste vniveč zetřěni býti a zkaženi, jakož vás z ničehož stvořil jest. Nad vámi moc okázal, v psotě a v biedě abyšte byli a aby nynější i budúcí, na vás hlediec, vámi se kázali[bi]kázali] kali[38]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 32v: vámi se kázali a vámi a vy[bj]vy] wa/mi[39]srovnej rkp. NK XVII F 26 na f. 40r: vámi se kázali a vy v strach a v ohyzdu aby byli nynějším i budúcím na světě na věky. Pak ještě opravenie a nahrazenie žádáte. Zdali chcete, aby vám to nahradil, že vám snad závistno, že Jeho Milost dobrý a spravedlivý jest a vy že jste zlí? Neb vězte, nenavrátíte li se k Milosti Jeho, žeť o vás v budúcích[bk]budúcích] buczÿch časiech praveno bude, že jste pro lsti sstrčeni a položeni v biedě, a když jste sě výšili, tehdy sehnáni jste. Protož sám pomysl, žeť nenie to podobné ani spravedlivé, byť taký pán, jsa práv, a nic vinen nejsa, i měl opravovati vám, nevěda co, jenž vy Jeho Milosti vinni jste sami. Třetie, Solferne, jakož s’ pravil našemu králi a Pánu všemohúciemu, že Luciper s ďábly, s jinými pány vašimi opoviedají sě k duostojenství svému spravedlivému, kteréž zde v nebi mají, a jako brániece se v to uvazovati, každému praviec sě najspravedlivější dědici toho býti. Na toť Jeho Milost praví takto: mnělť jest za to Jeho Milost, žeť jest sobě k vóli a k své slávě stvořil nebe i zemi i všecky přiebytky v království nebeském i všeliká duostojenstvie. Naliť vy ste snad to pósobili, nebo osobujete to sobě a praviece, že vaše jest, a opoviedáte se k tomu jako k svému? A poněvadž pravíte, že jest vaše: okažtež to, vy li ste sobě to stvořili, což v nebi a pod nebem jest. Pakli snad toho nesmiete řéci? Ale vy li ste rádce byli jeho, když Jeho Milost nebe a zemi stvořil, zdali žádal vás za[40]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 33r: a, rkp. NK XVII F 26 na f. 40v: s vašich přiebytkóv, kterýchž ještě nebylo, abyšte Jeho Milosti radili k tomu? Protož takť Jeho Milost praví: Poněvadž jest jednú to duostojenstvie měl moc dáti, komuž jest ráčil, abyšte i ještě nechali Jeho Milosti, ať by opět dal, komuž se líbiti bude. Poněvadž jste neuměli neb nechtěli toho zachovati a žeť vás dobře vidí i zná, bude liť ráčiti, móžť i vám to navrátiti, když pokořiece se i želejíc, co jste páchali, Jeho Milosti prositi budete, nebť jest té povahy, odpustíť vám, a komužť odpustí, věrněť odpustí, nikdyť toho nezpomene na věky. Protoť zdáť se Jeho Milosti, žeť on najspravedlivějšie právo má v svém království. Čtvrté pravil si, že žádají páni vaši, aby jim Jeho Milost pověděl, tak li jest jich neráčil mieti, že jest sehnal, čili kterú vinu k nim má, čili komu k li[87r]číslo strany rukopisubosti,