naše[90r]číslo strany rukopisumu pohanění. Takoví[48]zjevně chybný zápis slova, srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 38v: jako ti, rkp. NK XVII F 26 na f. 47r: jako tvoji, jenž pokoje, spravedlnosti a jednoty žádají, stojiece o své nám od Svatosti Tvé dané. Také, dóstojný Pane a králi svatý, pravil jest Rafael, pravě, bychom proto širokú řečí a okrášlenú vymlúvajíc poselstvie dáli, nadějíce[bu]nadějíce] nadie/giecze se, jako by nám zde v tvém království na to poselstvie odpovědi dáti neuměli, a vymlúvaje široce, nás v tom utrhaje etc.cizojazyčný text Ó svatý Pane, viemeť my, žeť jest v nebi všeliká múdrost, a myť sme mněli, že čímž poctivějie v nebi mluviti budem před tváří tvú, tiem nám to lépe chváleno bude poselstvie naše. A jáť sem vymlúval tiem šíře a poctivějie to poselstvie, jakož před takým, jenž všie cti hoden jest. A abych mohl a uměl najdál před Svatostí Tvú poctivost zachovati, buď v mluvení, buď v příchodu, buď v poklonění a jinak, toť bych i ještě učinil. A jáť sem se nadál, čím poctivost větčí zachovám před slávú tvú, že mi to v dobré obráceno bude. Ano pak snad jinak. Neb sem slýchal, že múdrost jest na výsosti a že Tvé Svatosti nevrovná se žádný živý a že tvá múdrost jest od věčnosti. A poněvadž jsi tak múdrý, tak věčný, tak svatý, tak všie cti hodný, proč mě pak v tom tento tvój kancléř Rafael hanie z poctivého mluvenie před velebností slávy tvé? Zdali jest neměl jiné viny? Toť jest dosti malá. A což já rozumiem, rád by Rafael s některými, aby snad páni naši nikdy nebyli v jednostajnosti Svatosti Tvé, než aby věčná nepřiezen, nechut a neláska mezi Tvú Svatostí a pány našimi byla. Také pravil Rafael, že by páni naši nechtěli býti s Tvú Svatostí etc.cizojazyčný text Všakť by o to nestáli – i neračiž o to sobě dáti praviti, nejsúť takové neupřiemnosti páni moji, ať by s jinými nás[49]text ať by s jinými nás je v rkp. zapsán omylem dvakrát vysielali a jiné jednati mienili. Neb cožť i mluvím od svých pánóv, tohoť jsem hotov dostáti a k miestu vésti konečnému. Ale ten, ktožť na Tvú Svatost mnohé věci vznášie, ješto by bylo u mlčelivosti je pominúti, a poněvadž, Pane svatý, neráčíš dopustiti, aby takový, ktož by byl, jenž na pány naše znášie a zlým přimlúvá se, mluvil před námi a my bychom chtěli uručiti před tváří tvú – s takovým ale čest mieti chceš a pokoj v svém království na věky věkóv, staň se v tom vóle tvá. Musím to pominúti, poněvadž tak mieti ráčíš.“ To na svatého Michala mienil