[85r]číslo strany rukopisua bezprávie učinili ste. A má to Svatost Tvá shledati, že na nich věrné a stálé služebníky mieti budeš. Jižť sem před Vaší Svatostí velmi sprostně a krátce to poselstvie zdál, rač za zlé nemieti, ač bych co hlúpě propověděl, nebť já neumiem než upřiemo pověděti tak, jakož jest.“ A s tiem Solfernus, pokloniv se Hospodinu, i odstúpi zase k svým tovařišóm. A jako čelo protieraje, poče k nim mluviti: „Dobře li sem poselstvie zdál?“ Jemužto všichni pochválichu, řkúc: „Velmiť jest tak dobře.“

Tehdy všichni archanjelé i anjelé vstavše i poklonichu se v hromadu i počechu sě diviti opatrnému toho ďábla poselství. I zdáše se jim, jako by věrně mienil tak, jakož mluvil jest, a že by něco právě žádal. Tehdy uradivše se a zuostav Hospodin s svými svatými, jakú odpověd měl dáti těm chytrým ďáblóm, i poruči to Rafaelovi, kancléři a písaři svému, aby na každý kus řádnú jim odpověd dal. A on sepsav sobě všechny kusy, na kteréž měl odpověd dáti, i odjide od Hospodina. Tehdy kázachu sě jim zsaditi poctivě jako prvé, a když všichni, každý na svém miestě, sediechu, i kázachu všem mlčeti. A když se stalo mlčenie veliké v nebi, tehdy počal jest mluviti Rafael, od Hospodina vystúpiv, aby ode všech slyšán byl.

„Pán panujících a král kralujících, počátek a skonánie všech nás, stvořitel všie moci a věčný Buoh, útočiště a pomocník v zamúcení, pán všie moci, jehož stolice jest na věky věkóv, veliký a chvalitebný přieliš, nebť jest vysoký a hrozný král, nade všecky výsosti povýšený a slavný velmi, tobě, Solferne, Belfegore, Tartaree, Turentere, poslóm od Lucipera, Lunaria, Astarota i ode všie moci ďábelské, takto kázal jest pověděti. Najprv, jakož s’ ty, Solferne, vymlúval, široce pravě, kterak se poddáváte a mluvíte, vymlúvajíc o své pokoře, kterúž okazujete pro své, a nemajíc toho z práva činiti, a že by neradi v ničemž neřádném shledáni byli etc.cizojazyčný text I takť Jeho Milost praví, že najprvé kdy ste stvořeni vy v svých od slávy jeho, tu jest vám z své milosti byl dal své vlastnie dědictvie a panstvie,